sedím/čekám na konec světa

"asi jsem jen kosmonaut v jiným časoprostoru kde hledám lepší život" -- lavička na mendláku

nebe se drolilo
kousky barvy mi padaly do očí
měla jsem je ve tvářích a po těle
bylo to jako vesmír --
jako vesmír bože

od té doby
je mi těžké usnout
a ve čtyři ráno
už žádné láhvi nesluším
pak přicházíš
abys mi smyl ty hvězdy z ramen
abys mi je ukradl
bereš mi slova z úst
a drtíš je pěstmi
láskyplně lámeš ruce k modlitbě
říkáš
že dívat se do tmy
že nepálí

vyspala jsem se s tvými básněmi
a ony mi sedly na plíce
ztěžkla z nich krev
tehdy se mi změnil rukopis
a já se ti začala podobat

a když se znovu podívám
nebe
je obinadlem tvých očí

---