Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLehké hořekování na téma "už nikdy" (23.10.2008)
18. 05. 2009
14
18
3032
Autor
Milly
brečet si potichu zoufat jen do smíchu učíme se nikdy ti neřeknu... (není proč) nikdy mi neřekneš... (nemáš už proč) nikdy už nebudem určovat listy v lese a ptáky pozorovat bolí mě snad každou noc, protože vím, že někam odlétají spolu já sedím u baru, topím se v čaji (anebo v Absinthu- to je fuk) dám někomu polibek- velký, či malý dám někomu cokoliv (pro střípek zrcadla blízkosti) a přestože mi za to v tu chvíli všichni stáli, zjitřená drogami (jak chtělo se okamžik zas opravdu být!!!) pak ležím tu na pokraji snažíc se nepropadat- jen lehce snít zase vztahuju ruce a se slzami v očích volám tu po tobě těžko je mi takhle žít když přicházíš ke mně a přece ne těžko mi- vzpomínkou zmámené .
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
(prosím tě
vrať se vrať se vrať se!!! kurva, ten perník byl švestkovej a všechny všechny na tvou počest! |
18 názorů
Aspoň že tak- býti v propasti napaden by bylo ještě nemilejší.
Někdy pomůže, když na člověka někdo navlíkne mikinu- tumáš.
Nevím, zda se něco děje se mnou nebo s Tebou, ale tohle se mi prostě líbí.