Néreus / dopis otci

Otče můj, Néree:

 

u dna se vlastně nic neděje

leštíme jen perly, korály

mořské koníky tu pasem

chorály pějem námořníkům

hlasem vábivým... medovým

 

avšak dýku našla jsem, otče, dýku

v truhlici na dně usazené

jakoby vrostlé do kamene

co s ní? nepovíš?

 

má čepel lesklou studenou

a přesto mě hřeje v dlani

když ozvěnou zní můj hlas

nad mořem... za svítání

 

na co je otče, lidem dýka?

proč kdo ji přijme, zanaříká

a zmlkne napořád?

já mu ji chtěla, otče, dát

aby ozdobou byla jeho krásné hrudi

proč tělo, co hřálo mě, teď tolik studí?

 

řekne mi zas: miluji tě?

rozhodí znovu svoje sítě

tam blízko mého útesu?

nesnesu žít bez jeho lásky... nesnesu

odpovíš mi, otče, na otázky?

 

po hřbetech vln tohle psaní posílám ti

a on je tichý... hlavu v mých dlaních

 

odpovíš otče? tvá dcera, Fhátí

.