Ideální žena a rozvrh

1. Úvod

Tato seminární práce má za cíl objasnit nám problematiku rozhodování, v konkrétním případě výběr ideální ženy pro jejího autora, tedy mě. K tomuto účelu poslouží metody zmíněné již v resumé: Metoda modifikovaného rozhodovacího procesu a rozhodovací analýza.

V druhé části práce se pak zaměříme na téma využívání, či spíše mrhání, autorova volného času. To dokážeme aplikací matice plánování času. Konec práce pak bude mít za úkol přednést tak silné argumenty, aby jim její autor, tedy já, podlehl a začal žít o něco organizovanější a tím i šťastnější život.

2. Výběr problému

Úkol, který jsem si vybral, byl nesnadný. Když jsem přemýšlel, v jaké oblasti řešení problémů se dá mé rozhodování označit za téměř bezúpěšné, dospěl jsem k závěru, že je jím výběr ideální partnerky pro život. Kromě současné známosti skončily všechny mé předešlé vztahy s ženami rozchodem, tedy nezdarem. Po tomto katastrofálním zjištění jsem se ihned začetl do studijních materiálů, abych odhalil příčinu svého neúspěchu. A ještě že jsem to udělal!

Hned v přípravě na modul 1[1] předmětu Management - ekonomie jsem zjistil nedostatek svého rozhodovacího procesu: Absenci předem vytyčeného cíle. Toto radostné zjištění, tedy identifikace problému, však bylo záhy nahrazeno zklamáním, že už nemohu svůj rozhodovací proces vědomě podřídit systematické metodě, protože jsem tak učinil již nevědomě. Toto neradostné zjištění však bylo záhy nahrazeno nadšením, že část modifikovaného rozhodovacího procesu v sobě mám již implicitně obsaženu, což je zajisté výhodou.

Nyní však přistupme k samotnému rozboru mého rozhodování.

3.1 Rozhodovací proces

- nebo také algoritmus modifikovaného rozhodovacího procesu[2], jak se celým jménem metoda nazývá, je v podstatě jednoduché řetězení otázek a odpovědí na ně. Udělejme si tedy menší tabulku, která nám toto obecné schéma vyobrazí zároveň konkrétně - a to i s řešením:

            Jak můžeme sami vidět, algoritmus modifikovaného rozhodovacího procesu je důmyslná metoda, která nám nedovoluje pominout žádnou ze směrodatných okolností, jež by problém mohly ovlivnit, přičemž tímto zmiňuji především otázky Je problém řešitelný? a Zvážní problém časem?

V tabulce jsem na obě odpověděl kladně. Pokud by však na jedinou z nich zazněla záporná odpověď, je to signál, že s řešením problému je efektivnější skončit, než se jím dále zabývat.

            3.2 Rozhodovací analýza

            Z tabulky je patrno, že posledním článkem řetězení se stala implikace pojmenovaná Rozhodovací analýza[3]. O co se vlastně jedná? V podstatě jde o samostatnou metodu rozhodování uvnitř modifikovaného rozhodovacího procesu. Ta je založena na stanovení kritérií, které se ke konkrétnímu problému vztahují, s tím, že těmto kritériím přiřadíme různé koeficienty důležitosti. Dalším krokem je pak výběr variant, které problém řeší. Následující fáze je velice podstatná: Tyto zvolené varianty již neporovnáváme mezi sebou jako celky, nýbrž rozložené do jednotlivých kritérií. Jedině tak totiž zajistíme alespoň částečnou objektivitu hodnocení, oproštěnou od nevědeckých a řešení karikujících emocí.

            Tímto rozhodovací analýza sice ještě nekončí, ale pro jistou abstraktnost výkladu nyní přikročím k uvedení teorie do praxe a teprve poté budu pokračovat v jejím dalším rozboru.

Nejprve tedy určení kritérií. Po dlouhé konzultaci s přáteli, literaturou z oblasti beletrie a internetovým portálem google.com, jsem vybral deset následujících stereotypů:

            1. Vzhled – kritérium, které dle mého soudu nepotřebuje komentář. Ideální žena by měla dosahovat ideálních mír 90-60-90, mít výšku 170 až 180cm a dbát o svůj zevnějšek.

            2. Motorické schopnosti – nejde o žádné zvládnutí zátěžových testů ani gymnastických cviků, pod tímto kritériem se skrývá prostá elegance a ladnost, charisma pohybů.

            3. Inteligence – zde bych zdůraznil, že sem zahrnuji kvocient nejen inteligenční, ale také emociální.

            4. Sečtělost – ať už je ideální žena sebeinteligentnější, jen s teoretizováním nevystačí.

            5. Osobitost – tímto kritériem budeme hodnotit jakousi originalitu ideální ženy. Nakolik je směs jejích názorů zajímavá, nakolik je dokáže obhájit a nakolik jsou tyto názory vůbec únosné.

            6. Reprezentativnost – je jasné, že na jakémkoli důležitém banketu nebo diskotéce je lepší stát po boku ženy, kterou mají všichni rádi, či vám ji v lepším případě dokonce závidí.

            7. Schopnost uspokojit speciální potřeby partnera – při tomto kritériu jistě každého puberťáka napadne jako první sex, nicméně se jedná spíše o drobnosti. Ranní káva do postele, recitování básní před spaním nebo pouhá shoda ve výběru televizního programu na večer, to jsou detaily, které tvoří pevný základ úspěšného soužití.

            8. Predikce spokojenosti do budoucna – neboli jakou šanci má soužití na štěstí v rámci desítek let.

            9. Praktické dovednosti – schopnost pravidelně se vžívat do role kulinářského mistra, dokonalé pokojské, údržbáře, instalatéra, nákupčí, chůvy a hostitelky je vlastnost, která v hodnocení nemůže být pominuta.

            10. Láska – pro naši vysoce vědeckou metodu kritérium neúnosné, jeho definice mlhavá a z dlouhodobého hlediska záležitost v praxi téměř zanedbatelná. I přesto někteří lidé stále nabývají dojmu, že při výběru ideální ženy může být směrodatná. Tedy je tu.

            Po vyčerpávajícím výčtu kritérií přicházejí na řadu varianty řešení. Autor této práce si je definitivně jistý, že jeho ideální žena se nachází mezi pěti následujícími celebritami:

            1. Sharon Stone

Kdo viděl film Základní instinkt, jistě má k výběru této varianty pochopení. Jedná se o krásnou ženu, která o sobě tvrdí, že její IQ dosahuje 154 bodů. Naneštěstí je ale ročník 1958, takže s její životností, jež se týká především kritéria č.8 (Predikce spokojenosti do budoucna), to zřejmě nebude nijak slavné.[4]

2. Dáda Patrasová

Variantou č. 2 je oblíbená česká herečka a komentátorka dětských seriálů. Bohužel, dle autora práce je díky svému vyššímu věku a jisté infantilitě projevu, způsobenou zřejmě pracovní deformací, téměř jistou kandidátkou na sestup z této elitní skupiny.

3. Eva Green

Mladá nadějná herečka, která se prosadila v nejnovějším filmu o Jamesu Bondovi a je známá např. i z filmu Snílci, patří již mezi mladší generaci (narozena 1980). Není jen krásná, ale také osobitá, s typickým francouzským šarmem. Dle autora práce favoritní varianta.

4. Nikola Pešková

Další mladá herečka, původem z České republiky, která se může chlubit osobitostí a sympatickým vzhledem. Její slabá stránka však spočívá v kritériu č. 6 (Reprezentativnost), protože při zjišťování informací o její osobě jsem na internetu narazil na obrovské množství článků tvrdících, že se nechala fotit nahá. Více v odkazech.[5]

5. Angelina Jolie

Narozena 1975, je známá z filmů Lara Croft: Tomb Raider nebo Sběratel kostí. Dle kulturních redaktorů„...dominuje nejkrásnějším ženám...“.[6] Roku 2006 byla v souladu s tímto výrokem časopisem People zvolena nekrásnější ženou světa. Tato ikona je často považována za typický ideál ženy, avšak její osobitost je natolik výrazná, že může být až odrazující. Například Angelinina snaha o adopci co největšího počtu co nejrozmanitějších dětí je povahový rys, který by ideální žena typického maloměšťáka rozhodně mohla postrádat.

Poté, co jsme vyjmenovali zmíněných pět variant řešení, musíme je nyní podrobit jednotlivým kritériím, přičemž každé variantě u každého kritéria přidělíme úspěšnostní body v intervalu 1 až 10 (10 nejlepší, 1 nejhorší). Pro lepší přehlednost vytvoříme tabulku, jež nám tento postup znázorní:

Po hodnotách, které byly jednotlivým variantám připsány, každého soudného čtenáře jistě napadne, že pouhé sečtení bodů k vybrání té nejlepší nestačí. Jednotlivá kritéria totiž nemusí mít stejnou váhu. Proto je potřeba jejich váhu určit a dle ní pak jednotlivým bodům hodnocení připsat koeficienty. Kritériům tedy přidělíme preference a dle nich stanovíme i jejich pořadí, abychom na závěr tyto hodnoty dosadili do vzorce, který nám v další tabulce konečně odhalí nejlepší variantu. Zatím však ještě zůstaňme u určování preferencí a pořadí:

Váha kriteria (X) se dá pomocí informací v tabulce vypočítá vzorcem:

X= 2 f[i] / n (n-1)

kde   f[i]... počet preferencí

            n... počet kriterií

Nyní můžeme přikročit k finálnímu zhodnocení našich variant. V následující tabulce vynásobíme body přidělené jednotlivým kritériím odpovídajícími koeficienty X, abychom po sečtení sloupců pod konkrétními variantami dostali čísla, která nám odkryjí, jaký ze způsobů řešení je ten nejlepší.

3.3 Doporučení dle analýzy a jeho kritický komentář

Po výběru kritérií, vypsání variant, přiřazení koeficientů a součtu jejich součinů s bodovými hodnoceními jednotlivých kritérií v rámci variant, konečně dostáváme kýžené výsledky. V souladu s nimi nelze než konstatovat, že ve výběru ideální ženy je francouzská herečka Eva Green pro autora této seminární práce jednoznačně nejlepší možnou variantou. Ve třech nejdůležitějších kritériích dosáhla nejlepšího hodnocení a analýza neprokázala žádné výrazné slabiny.

I přes jednoznačnost výsledku je však třeba zmínit, že analýza nemusí věrně odrážet skutečnost. Když pomineme fakt, že variantám jsou kriteriární body přiřazovány subjektivně, což už jistou nepřesnost předznamenává, autor této práce se v neprospěch přesnosti měření rovněž doznává ze zkreslení hodnocení několika kritérií, které nemohl plně posoudit z důvodu neznalosti. Za všechny jmenujme například kritérium č.4 (Sečtělost), jež bylo z velké části posuzována dle vzhledu jednotlivých variant.

Na závěr celého algoritmu modifikovaného procesu rozhodování podtrženého rozhodovací analýzou je myslím vhodné uvést citát, který náročnost procesu výběru mezi jednotlivými variantami a následnou zodpovědnost za něj velmi pěkně shrnuje:

„Dvakrát měř, jednou řež.“

4. Analýza dosavadního rozhodování o využití disponibilního času a osobního

potenciálu k realizaci různorodých akivit s využitím matice plánování času

Druhé téma této seminární práce se týká efektivního využívání času, k čemuž nám má dopomoci matice plánování času[7]. Pod ní se rozumí obdélník rozdělený na čtyři pole - kvadranty, přičemž každý z nich má svoji specifickou definici. Ta je určena dvěma kritérii: Nálehavostí činnosti (je potřeba ji vykonat hned, nebo ji můžeme odložit?) a důležitostí. Tím nám vznikají čtyři kombinace možností, z nichž každá charakterizuje jeden z kvadrantů:

1. Kvadrant: Záležitosti důležité a naléhavé

2. Kvadrant: Záležitosti důležité a nenaléhavé

3. Kvadrant: Záležitosti nedůležité a naléhavé

4. Kvadrant: Záležitosti nedůležité a nenaléhavé

Matice plánování času autora:

Smyslem matice plánování času je kategorizovat naše konání tak, abychom jej podle kritérií mohli rozřadili do kvadrantů, mezi nimiž pak tyto jednotlivé složky činnosti budeme přesouvat, abychom zajistili nejen vyšší efektivitu trávení času, ale také nižší stres subjektu našeho zkoumání při plnění jeho úkolů, zvládání problémů a naplňování cílů.

Pokud se nyní zaměříme na autorovu matici, zjistíme, že nejvíce konstruktivně vynaloženého času tráví v prvním kvadrantu. Ze striktně vědeckého jazyka přeloženo pro laiky to znamená, že veškeré úkoly, seminární práce, přípravy na zkoušky či semináře, dělá na poslední chvíli, tj. večer před odevzdáním nebo v tramvaji cestou do školy. To sebou samozřejmě nese i příslušné zdvižení hladiny stresových hormonů v jeho těle, což má za nežádoucí následek permanentní psychickou nestabilitu.

Doporučení: Když se nad problémem logicky zamyslíme, zjistíme, že nejvýhodnější bude trávit čas povětšinou v kvadrantu č.2, tj. v poli důležitých, ale nenaléhavých činností. To nám umožní připravovat se na budoucí situace s předstihem, mít přehled a vnitřní jistotu. Jedinou nevýhodou snad mohou být pocity nudy a nedostatku improvizace, které tuto formu systematické přípravy provází. Nicmémě pokud jde o dosahování vytyčených cílů, nelze o její účinnosti pochybovat. Autorovi práce je tedy dle metody doporučeno zabývat se zásadními problémy preventivně a to zejména v oblasti školy. Zároveň není od věci zmínit, že činnosti objevující se v kvadrantu čtyři je nezbytné odstranit a získaný čas vrhnout do kvadrantů I a II, které mají pro pozitivní budoucnost autora rozhodující význam.

5. Srovnání výsledků rozhodování před použitím rozhodovacích metod a po něm

Konkrétní srovnání již bylo „nakousnuto“ v tématu ideální ženy. Přesto bych se pokusil najít ještě jiný příklad, který potenciál rozhodovacích metod odhalí o něco lépe. Typickou ukázkou může být můj výběr vysoké školy. Přestože jsem se svým současným studiem spokojen, je to spíše dílem šťastné náhody než výsledku uvědomělého rozhodování.

V roce 2006 jsem se hlásil na tři vysoké školy. Všechny byly právnické fakulty. K tomuto rozhodnutí jsem však nedospěl racionálně, nýbrž impulsivně. Během střední školy jsem se o práva nijak nezajímal a přihlášky na VŠ jsem podával až na poslední chvíli, nejistý volbou výběru a zároveň plný radosti z očekávání neznámého. Musím uznat, že mnohem rozumnější by bylo prolistovat seznam vysokých škol, porovnat je s vlastními zájmy, vybrat několik nejlepších z nich, určit si kritéria a podle nich vyhodnotit jednotlivé varianty. Tím bych neriskoval a nenechal budoucnost náhodě. Ale zároveň bych tím možná i přišel o pocit, že žiji - že se může stát něco neočekávaného, velkého a neplánovaného. Možná bych právnickou fakultu v Brně vůbec nevybral a pokud ano, možná bych se na ni nedostal, protože preference jiné fakulty by byly vyšší a větší čas bych tak věnoval přípravě na její zkoušku. Těch možná je ostatně nekonečné množství. A nepopírám, že jedno z nich je i to, že bych se v návaznosti na rozhodovací analýzu na Prf MU skutečně dostal a byl bych tam stejně spokojený jako teď. Ale přestože vím, že účelem zadání této seminární práce nejspíše bylo seznámit studenty s pozitivy metod rozhodování a ukázat jim, jak výhodné je tyto metody používat, já na základě uvedených zkušeností nejsem pevně přesvědčený, že se jedná o ten nejlepší způsob. Kompletní argumentace a shrnutí ohledně tohoto rozhodnutí se nachází v následující a zároveň poslední kapitole:

6. Závěr

Při čtení této seminární práce bylo možné zaregistrovat jistou ironii týkajícící se procesu rozhodování a plánování vlastního času. Mým záměrem nebylo zesměšnit ani věcně kritizovat žádnou z použitých metod. Daleko spíše mi šlo o zobrazení dalšího možného úhlu pohledu, který tyto metody mohou přinášet: Redukci lidí na jednotky, objekty rozhodování, které ztrácejí vlastní lidskost a stávají se pouhými matematickými komponenty, součástí vzorce, čímž ve výsledku ztrácejí tvář.