Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sekdysi
29. 07. 2009
15
44
4429
Autor
Narvah
V obýváku bylo vedro k zalknutí. Děda už dlouho dělal manévry. Ztěžka se zvedal z gauče, hleděl na mě a pak si zase lehal a četl Právo. Babička vařila v kuchyni a mně nezbývalo než sedět u stolu a přepínat z programu na program.
Pak to přišlo. Dědeček se zvedl a usedl ke stolu. Jak to babička, která z kuchyně občas nakoukla zpozorovala, přinesla na stůl pivo a brambůrky.
"Nalij sobě i dědovi," řekla.
Nalil jsem do sklenic piva a jednu přisunul před dědu. Napil se, pak na mě velmi vážně pohlédl a povídá:
"Už víš, co budeš dělat?"
Nevěděl jsem. Studoval jsem třetí školu a pořád myslel na to, že s tím seknu.
"Nevím. Fakt nevím, dědo."
"Nevím! Slyšíš to, babičko? On neví!" zvolal děda a bouchl dlaní do stolu.
Bylo mi nepříjemně. Tahle součást návštěvy byla jednou z nejhorších. Ale musela proběhnout.
"No. Nevím. Ještě jsem se nerozhodl. Jsem teprve ve třetím ročníku, dědo."
Babička z kuchyně přinesla rybízový koláč. "Zakousni si," řekla.
Vůbec jsem neměl chuť cokoliv pozřít.
"Tak si vem, když se s tím babička pro tebe dělá," řekl děda důrazně.
Vzal jsem malý kousek a položil jej před sebe na talíř.
"Dobrá," pokračoval děda, "nevíš. Ale řekni nám, co bys mohl dělat."
Možnosti práce jsem jim opakoval při každé návštěvě. Mnoho z názvů jim nic neříkalo, ale oba má produkce viditelně uspokojovala. Přidával jsem tedy další a další zaměstnání, i když jsem si vůbec nemyslel, že bych se tak mohl v budoucnu uplatnit.
Jak jsem vykládal dál a dál, byl děda najednou tak unaven, že vstal a šel si lehnout zpět na gauč. Pokračoval jsem ve výčtu možných zaměstnání a přitom jsem ho zakryl dekou až ke krku. Pak jsem z pod ní vyndal jeho ruce a do každé mu strčil jeden ovladač.
Se slovy: "Pak bych ještě mohl dělat osvětu na školách, aby děti nebraly drogy a používaly při sexuálním styku ochranu.." jsem prošel kuchyní, ve které babička pochrupovala na židli, v předsíni si nazul boty, otevřel dveře a vyšel ven.
"A to je tak asi zhruba vše," zamumlal jsem, když jsem sbíhal schody.
Venku zrovna zapadalo slunce. Šel jsem k řece, sedl si na železné schůdky a zapálil si. Myslel jsem na to, že za pár let už třeba nebudou. Myslel jsem na to tak intenzivně, že jsem nakonec radši vstal a vyrazil k válu.
44 názorů
myslim, že kdyby ses vyhnul slovům jako Právo, brambůrky a vál, tak by se mi to líbilo víc. Jinak je to dost na úrovni.
Umím si to představit jako krátkometrážní film.
Asi by byl silnější než povídka.
jojo.. rychlý a pohodlný vtažení do děje, ten intenzivní zvláštní závěr, za ten tip.
experimentátor
09. 08. 2009
Třeba je Narvah z těch autorů, kteří roviny píši intuitivně!
Prostě mám pravdu, smíř se s tím, katugiro .)
No nic, já myslím, že to můžem uzavřít.
No, mně to přišlo legrační. Si začít vymýšlet, uspat je, navíc strčit dědovi do ruky ovladače od televize. Prostě do toho textu strčit nějakou "uhozenou" část. I když on sám ten výslech prarodičů je svým způsobem uhozenej.
k jakému válu?
jo, líbí se mi to, celkem souhlasím s winterem, přestože bych to nebyl schopný takhle formulovat, jen bych to asi úplně nezařazoval mezi "povídky"
Nezeptáme se autora?
Jestli chce Narvah vypadat alespoň trochu chytře, uvidíš, že mám pravdu .)
Podle mě je tam až příliš silný "drajv" tímhle směrem, aby to byla náhoda. Ta povídka na tom v podstatě stojí, a žádné jiné odbočky tam nevidím. Tož nevím.
To záleží, jak moc se ti chce ještě rozepisovat :) Pro mě ta povídka pořád ještě nic zajímavého nepřináší a o úmyslnosti tebou viděných rovin pochybuji.
No, já myslím, že tak málo to taky není. Ale zde se už dostáváme k problému vyjádření.
Pro dnešek tedy stačí, ne? ... .)
No dobře, tak ne.
Tím myslím prarodiče, kteří se nechají ukolébat.
Hrdina je, dle mého, v tom tentokrát docela nevině (viz poslední řádky).
"snění o možnostech", tím myslíš výčet, kterým hrdina ukolébá prarodiče?
Řekněme, že chci říct, že právě ten útěk hrdiny to jaksi zatahuje do jakés/takés pointy...a teď si domysli, jak píšu o tom, že celé to snění o možnostech je jen psychickým únikem před relativně úzkým koridorem, který na nás v životě čeká.
Tahle rovina je, řekl bych, zcela úmyslná.
Právě v tom neobratném úniku hlavního hrdiny, řekl bych. Jistě, v současné poloze pekelně "čouhá", ale při citlivějším zpracování...
Nechal jsem se unést dojmem, že uvnitř je duto. Dokonce mi ani nepřijde zdánlivý, tak se zeptám Wintera, jak že to lze vidět jinak.
jo, ze žurny. ten chomsky, to vím. tak matně. ale myslím, že s některými zásadními pracemi přišel i lev vygotskyj. zabýval se osvojováním jazyka. myslím, že i piaget o tom něco napsal. to píšeš jako čistě teoretickou práci? téma zajímavý. montague vůbec sem neslyšel nikdy.
Jinak s tema povidkama, nechci te od toho zrazovat, ale vsimni si, ze ty lidi, co jmenujes, uz byli slavny, kdyz vydali povidky. Prijde mi, ze povidky jsou dneska risk, do kterych zadny nakladatel nepujde, pokud nebudes dostatecne slavny, a i kdyby sel, tak je dost mala sance, ze to zabere u ctenaru. Na coz je treba pamatovat, si myslim.
Saussura ani ne. Sice stoji na zaklade moderniho pristupu k jazykum (jazyk je system), ale spis jsou pro me dulezity lide jako Chomsky (ktery prvni formalizoval syntax a prisel s tezi univerzalni gramatiky, s kterou se rodime a ktera nam pomuze pri osvojovani prvniho jazyka) a Montague (coz byl logik, ktery jako prvni ukazal, ze jazyk se da velmi elegantne prevest na logicky system s velmi sikovnymi vlastnostmi). Mimochodem, Motague byl velmi zajimava postava, homosexual z Los Angeles, jezdil v ruzovem cadilacu, a jednoho dne ho nasli mrtveho - prikurtovaneho k topeni a znasilneneho, a musel to udelat nekdo, koho Montague znal, protoze neslo o vloupani. Dodnes se nevi, kdo to byl. Nedavno o jeho zivote vysel roman, The Semantics of Murder, velmi zajimava kniha. Odkud znas Saussura? Nerikals mi kdysi, ze studujes zurnalistiku?
to cituješ hodně saussura, ne?
ji ak co se týče knihy, tak si myslim, že to může jít různě. třeba jedenáctý bílý kůň od skácela. ale nejradši bych napsal tři a víc povídek a ty pak vydal. flaubert napsal "Tři povídky", Salinger "Devět povídek". tak něco mezi tím bych to viděl. třeba Sedm povídek. jo. tak.
jo, dizertaci, z jazykovědy. O některých výrazech identity a neidentity (slova jako jiný, různý, stejný). Mají docela zajímavé vlastnosti, shodné pro mnoha jazyky, které vypovídají něco o vlastnostech jazykovém systému, a tím pádem i něco málo o tom, jak funguje mysl.
Nevím, jestli je dobrý nápad snažit se pospojovat věci, co jsi napsal. Krátké črty knihu podle mě neudrží. Lepší je asi rozmyslet si, o čem by měla být celá kniha, a pak ji napsat.
to píšeš nějakou výzkumnou práci? disertačku? čeho se to týká?
sem začal přemýšlet jen, že bych nějak se podíval, co sem kdy napsal. jestli bych nenašel nějakou spojovací linii. no uvidím
Nejdřív jsem chtěl říct, že ne, ale pak jsem si uvědomil, že vlastně ano. Ale její provizorní nápis je Distributivity, reciprocity and the meaning of same and different a s literaturou nemá společného nic. Bohužel. Jen co budu hotov, chci se vrátit k normálnímu psaní, ovšem. Co ty, píšeš knihu?
výborná momentka. Dobré obrazy. Vpodstatě mě nenapadá, co vytknout. Souhlasím s tebou, že jedinej dalším možnej stupínek je kniha.
Skvela! Bavi me cist Tvy veci.
Muzu Te nominovat na povidku mesice? (neni-li pozde?)
jo, informuj. hlavně informuj, až ti něco vyjde knižně. kniha je myslím jedinej možnej další stupínek. si čím dál víc uvědomuju
Není za co, kvalitní texty si o kritiku říkají samy.
Píšu, píšu: takovou esej/povídku, která už nabrala tolik stran a pochybných světových názorů, že mi připomíná spíše egoistický výron rozhovoru se sebou samým - což nic nemění na tom, že ji stejně hodlám dopsat. Vyvěsit, tak to nevím. V případě zájmu však budu informovat .)
Hm, mám z toho takové zmatené pocity; tím chci říci, že mi tato mikropovídka přijde natolik se dovnitř subjektu stahující, že jí extenzivní a efektní forma krátkých vět spíše škodí, než pomáhá - rozptyluje koncentrovanou energii její tařka meditativní polohy na lesknoucí se povrh vzbuzující zdánlivý dojem, že uvnitř je duto. Což rozhodně není pravda. Samna o sobě mi pak připomíná právě toho hrdinu, který se snaží utéct před sebou samým. Paradoxní.
Celkově to nemění nic na tom, že se těším na další .)