Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa víčkách vzkaz naivní touhy
Autor
Adriana Bártová
Chybíš mi ráno při snídani
v chuti máslových sušenek
jež rozplývají se samotou
jak hořká amara
chybíš ptákům
jimž smutně zpívám
do touhy z listí
opadaného na zem pozdním zoufáním
chybíš mi na procházce v parku
na lavičce starých doufání
i v krocích mi chybíš
jež nikam nevedou
chybíš mi v notách, co harfu rozeznějí
zvukem lásky slavičích trylků a skřivánčího štěbetání
chybíš mi na nebi
když hvězdy střídá
žhavý terč prohry a naivních snů
najednou nejsi ani v dešťových kapkách
v té rose naplněné touhy
bláznivých nadějí a upoceného čela
chybíš mi i v místech, kams nikdy nevkročil
v sněhových závějích, co přikrývají zemi
a nikdy neschovají střepy zlomeného srdce
zvonky na louce zpívají tvůj hlas
pavoučí sítě zachytí vášeň
utkanou z hedvábí tvých dotyků
na pobledlých skráních tvé kudrny posbírám
jak vlnky na hladině
chybíš mi v peřinách
na tváři popel a marný vzdor skrývám
jen stíny ulehnou
na víčka přivřená
já přilepím si lístek
to kdybys náhodou přišel
Chybíš mi!
28 názorů
Adriana Bártová
19. 08. 2016Markel, moc děkuji!
Adriana Bártová
19. 02. 2016slunceblunce: díky za zastavení a milou kritiku k již dost staré věci, pravda je, že jsem už dlouho žádné verše nenapsala, asi nemám múzu, věnuji se spíš próze, a protože jsou to delší věci, tak je sem ani nedávám
btw super nick, můj nejoblíbenější verš...AB
slunceblunce
18. 02. 2016sebekritika vlastní pošetilosti :) to se mi líbilo z komentářů
ano, člověk když smutní, je pošetilý, zamilovaný je ještě pošetilejší a tak to má být... kde by byla poezie bez pošetilých :))