Normální normalizace

Za to letní nedělní ráno v šedesátým osmým

kdy jsem se prodrala na světlo

podivně euforickýho světa

mohla bych být vděčná

a měla bych být

své matce

která sama jako květinové dítě

předčasně odkvetla

Mohla bych být vděčná

a měla bych být

za šedomodrý kočárek podle poslední módy

na který měsíc poté

mířili vojáci z tanků

když dýchali jsme neředěné napětí

bylo to k zalknutí

balancování na ostří nože

na miskách vah

na kterou stranu se převáží

zda svoboda zavoní jen vzpomínkově

Mohla bych být vděčná

a asi měla bych být

za to normalizační dětství na zaplivaným nábřeží

za skleněnky z Tuzexu

které mi ukradli

jen hliněnky zbyly

za ten miniaturní dvorek fantastických her

na který se vešel jen skákací panák

Mohla bych být vděčná

a měla bych být

za meloun co roztříštil se na silnici

když jsem zděšeně před

zlými lidmi utíkala

za ten meloun rozježděný až do krve

za první sex na klepači

nebo na pavlači    kdo ví

a taky za pana Figara

který pro mě vždy měl hořkou

a já zatím toužila po mléčné s oříšky

Mohla bych být vděčná?

A měla bych být?

že neznala jsem svět

Vysockého, Kryla, Kundery

a nevím koho ještě

jak dlouho mi byl utajen ten jiný pohled

mohla bych ty střípky vděčně poskládat

do pozitivní květiny zaslepeného mládí

a prachsprostě rozehrát to divadlo

přešťastného života

Ale mně se nechce

nebo chce…

jen hluboce natáhnout

nikotinově   nebo tak něco

až to v plicních sklípcích zalechtá

chci vdechovat plnými doušky   až do dna

ty cigarety rozžvýkat na prach

až vzlétnu

do výdechu