Toby

Myslím, že jméno Chcanky jsem ukradl někomu z Písmáku. A "Tahle doba nesmrdí kundou." jsem taky někomu ukradl.

14ti letý Toby sedí na záchodě a nemá kalhoty dole. Kouří a dívá se na oblohu skrze špinavé okénko, které je téměř u stropu, aby nikdo z protější budovy neviděl žáky vykonávat potřebu. Toby je holohlavý, hubený, s něžným obličejem a oblečen v co nejtěsnějším oblečení.
Stejně starý Chcanky sedí stejně jako Toby a kouří. Jen nemá okénko a tak kouká dolů na špinavé dlaždice. Chcanky je skejťácky oblečený s naprosto prázdným a lhostejným pohledem.

Toby spolu s dýmem cigarety vypustí i slova:
Cítíš to?

Chcanky odpoví s cigárem v hubě:
Jo.

Toby pokračuje:
Tahle doba nesmrdí kundou.

Chcanky nereaguje a dál si kouká na dlaždice. Toby si típne cigáro o prkýnko a hodí špačka mezi ostatní cigarety v záchodě. Vychází z kabinky a odchází. Chcanky je sám a kouká na dlaždice. Natáhne všechny tekutiny, soply, sliny a vyflusne velký žlutý kemr na dlaždice.


Modře svícené akvárium s rybičkami a umělohmotným korálovým ostrovem.
Padesátiletý pár sedí v čínské restauraci. Koukají na sebe. Žena si nasliní prst a otře o mužovu tvář. Muž drží, nic neřekne. Přijde usměvavá číšnice:
Co si date?

První se ozve muž:
Stotřicet osmičku a pivo.

Servírka:
Plzeň?

Muž pokyne na souhlas.

Servírka:
A vi?

Žena otevře jídelní lístek, zavře a řekne:
Já to samý.

Servírka odejde. Muž hledí na ženu, která se dívá na rybičky.

Muž:
Jsou to parchanti. Žena se dál dívá na rybičky. Neváží si peněz, protože nikdy nezažili nouzi.

Žena se stále dívá na rybičky:
Ty taky ne.

Muž:
Je mi padesát a vypadám na sedmdesát. Musím si šetřit, abych vyšel s penězma na jídlo a ty zmrdi se malujou. Jak je můžu učit, když si zašívám ponožky, abych ušetřil?!

Žena se stále dívá:
Já zašívám ponožky.

Muž chvíli mlčí a kouká se ženou na rybičky, vře to v něm. Po chvíli řekne:
Možná bych je měl litovat. Žijou si v pohodlí, nemaj co na práci. Nikdo je nenutí. Celej den jsou na internetu jako ten náš retard. 

Žena se podívá na muže, který kouká na rybičky:
Učíš třicet let a už třicet let si stěžuješ na každou třídu, kterou dostaneš. Tebe Hynku sere, že nic jinýho neumíš.

Usměvavá servírka přinese dvě piva.
Plzeň.

Muž se usměje a kouká servírce na zadek, když odchází.
Já jim ještě ukážu! řekne kurážně.


Tak jak ho zabijem? Řekne ještě do obrazu učitelovy kurážné tváře Toby.

Toby a Chcanky sedí na rozdrbaném gauči. Za nimi je oprýskaná omítka a kolem nejrůznější zničené věci jako tříkolka s dvěma koly, vyfouklá nafukovací panna, obraz lesní tůnky s namalovaným kosočtvercem.

Chcanky:
Já nevim, zastřelíme?

Toby:
Moc nápadný, nechcem se nechat chytnout.

Chcanky se podrbe v rozkroku.

Toby:
Chtělo by to magora, co postřílí půlku školy a pak si sám vystřelí mozek z hlavy.

Mezi jeho řečí vejde 14ti letá dívka s neuvěřitelně dlouhou patkou. Políbí oba chlapce na ústa a usedne na gauč.

Chcanky:
Češi jsou nudný. To ti nikdo neudělá.

Toby:
Do prdele, Chcanky! Válíme se tu každej den. Válíme se tu tak často, že už nás ani to mrdání Haničky nebaví. Musíme něco udělat!

Chcanky:
Ty vole, nejsem žádnej Chcanky, ale Petr. Ještě jednou a budu ti řikat celym jménem!

Hanička:
A já jsem Kelly, woe!

Toby:
Mrdky jste. Tady probíráme vraždu a ne prkotiny.

Chcanky:
Já jen aby bylo jasno. Chcanky mi nikdo řikat nebude!

Hanička:
A co nožem?

Oba chlapci protočí panenky.

Zatímco Chcanky apaticky osahává prso Haničky, Toby si říká pro sebe:

Chce to něco nenápadnýho. Něco náhodnýho. Nic, co by ukazovalo k nám. Něco velkýho.


Ráno. Koupelna. Učitel v noční košili s natrženým límečkem si namáčí hřeben a pomalu si češe pěšinku. Pak se zamračí a prohlíží si vrásky na čele. Zatváří se přísně a následně se usměje, je spokojen se svou grimasou.

Koupelna. Toby se dívá do očí v zrcadle. Je nervózní. Sklopí trochu hlavu a užívá si pohled na své zlé já.


Třída. Učitel chodí mezi lavicemi a kontroluje, jestli někdo při testu neopisuje. Cestou peskuje studenty, kteří sedí křivě nebo mají na lavici nepořádek. Občas si přečte, co žák vyplňuje a dá mu pohlavek, když tam má něco špatně. Toby sedí vedle Chcankyho a naštvaně sleduje učitele.

Toby potichu:
Já ho fakt zabiju.  A sevře v ruce kružítko.

Učitel zaslechne Tobyho šepot a rychle se vydá k zadní lavici a udeří pěstí do stolu.
Radili jste si! Přiznejte se.

Toby:
Cože?

Toby dostane od učitele facku:
Co si to dovluješ, Horowitzi?! Mně žádné nedomrle nebude říkat „Cože?“ napodobí drzí hlas Tobyho. Okamžitě se omluv!

Tobymu cuká koutek i ruka, v které drží kružítko. Učitel se koukne na kružítko, ale nepřestává mít svůj oblíbený přísný výraz, který si trénoval ráno u zrcadla.

Toby se podívá učiteli do očí a celý rudý řekne:
Omlouvám se, pane učiteli.

Učitel Tobyho poplácá po rameni a řekne přátelsky:
Posaď se. Máš za pět. A obrátí se zády k Tobymu a jde pomalu k tabuli. Toby stále stojí, drží kružítko a nenávistně hledí na záda učitele. Chcanky se mu tiše pochechtává.

Chcanky:
Tak co Toby, co bude s vraždou?

Toby se uklidní, usedne a zabodne kružítko Chcankymu do stehna. Ten okamžitě vyletí z lavice a křičí bolestí nebo spíš šokem. Celá třída kouká střídavě na Tobyho a na Chcankyho. Toby se tváří jako že nic, ale Chcanky křičí dál. Spolužáci se snaží být co nejdále od Tobyho, který jen sedí a překvapen vším tím strachem, který vyvolává, se pobaveně usmívá. Dokonce i učitel se tváří vystrašeně.

---