Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDávat víc nebo nic?
03. 01. 2010
13
29
3352
Autor
koloušek
Jak jsem byla bláhová,
naivní a hloupá,
že se s láskou nechová,
když jsem strašně skoupá.
Dávala jsem, dávala,
málo to však bylo,
aby se mu za matkou
přijet vyplatilo.
Dětem dávat stále,
rodičů je povinnost,
když příspěvky budou malé,
tak budou mít na ně zlost.
Prý je to tak všude,
že děti jen berou.
Kdo rodičům bude
vracet stejnou měrou?
29 názorů
avox, děkuji za návštěvu, jsem ráda, že tě zas vidím.
Já vím, že to není povinnost, já toho nelituji, když jim něco dám, ani nechci nic zpátky. Stačilo by mi, kdyby mi přijeli jednou za rok ukázat vnučku, nebo si vzpomněli, že mám taky někdy narozeniny nebo svátek. To snad není tak moc. Mrzí mě, že jim ani za to nestojím.
Není to povinnost, je to svobodná vůle rodičů... dopřát jim víc, než jsme měli sami, usnadnit jim život... a trošku snaha, připoutat je k sobě, protože ta vidina osamění je ze všeho nejhorší... ale není to půjčka za oplátku, je to dar, za který lépe nečekat žádnou protihodnotu... a tak nezbývá, než se se svým osaměním smířit... taky se o to snažím :-) */
jejdavildo, vážila jsem, dávala podle mě přiměřeně, ale tady žádné váhy nepomůžou, když si toho neváží samy děti.díky.
jejdavilda
08. 01. 2010blboun nejapný
05. 01. 2010
ta věc má dva aspekty vztah rodičů/děti a tzv. finanční gramotnost, která je v Čecháv velmi malá. Slova jako odložená spotřeba by se měla vyučovat na školách, když se to nedozví od rodičů. Takže doporučuji k zamyšlení Maxe Webera (sociolog ekonom). http://cs.wikipedia.org/wiki/Max_Weber#Racionalizace.2C_kapitalismus_a_protestantsk.C3.A1_etika
a knihy od Roberta Kiyosakiho Bohatý táta chudý táta. Pro zamyšlení je ta druhá ideální.
Dědeček měl pravdu. Matka se vždycky snaží dát dětem to nejlepší a doufá, že si to budou aspoň pamatovat, některá se dočká i jejich pomoci. Také jsem nemohla vrátit matce všechno, co mi dala, ale snažila jsem se posledních sedm let o ni starat. Moje děti jsou daleko a nepřijedou ani na návštěvu.
Moc děkuji, věnečky mám také ráda, i když mi připadá, že dřív bývaly lepší a stávaly korunu.
Kdysi mi moje maminka vyprávěla, jak jí můj dědeček kupovával žloutkové věnečky, které milovala. Vždycky mu slibovala, že až vyroste, bude zase kupovat ona věnečky jemu. Jen se smál a říkal, kdeže, ty budeš kupovat věnečky svým dětem a ony zase svým... dědeček brzy zemřel, takže mu maminka ty věnečky ani kupovat nemohla, ale nám je nejenom kupovala, ale i pekla :-)
aleš-novák
04. 01. 2010
Předpokládám, že do jejich šedesáti, než půjdou do důchodu. Pro nás je to až do smrti.
aleš-novák
04. 01. 2010
Prosecký, také dávám za pravdu a děkuji.
Člověk má pořád potřebu nějak jim pomáhat a dát peníze je nejjednodušší a udělá jim to očividnou radost. To ostatní ocení až mnohem později nebo vůbec. Horší je, když si na dávání zvyknou a stále dávat může málokdo a bohužel to nemívá kýžený efekt.
Je to smutné, ale pravdivé. Vždyť už staročeské pořekadlo říká, že jedna amtka uživí 10 dětí, ale 10 dětí neuživí jednu matku. Proč? Protože tyto děti zpravidla živí svoje vlastní děti.
S tím dáváním se to mezi jednotlivými kulturami liší. Já osobně si myslím, že nejdůležitější je dát vzdělání a naučit je "chytat ryby". Víc pro ně udělat nemůžeme. Pak už nám až do smrti zbývá jenom se o ně strachovat!*
Dospělé děti se už těžko trestají a kontrolují, některé zapomenou i to, co jako malé uměly.
Diano, děkuji.
Nebudou mít nikdy dost,
konzumní je společnost,
i když budou bohatí,
stejně nám nic nevrátí.
Macecho, děkuji.
Láska není jen v dávání, ale také v odepření. V pochvale i v potrestání, v důvěře i v kontrole. Není to jednoduché... :-)
Rodičům stejnou měrou,
nebude se vracet nic.
Co zbylo by pak pro ně,
když chtějí stále víc?
T***
V podstatě mám jasno-nedávat.Když dojde na lámání chleba, tak selžu.Protože stojím sama proti sobě a já jsem silný soupeř.
Taky nám rodiče občas pomohli, ale my jsme se snažily jim to aspoň částečně vrátit. Maminka už pomáhat nemůže, sama má co dělat a jí nepomůže nikdo.
Děkuji, renegátko, za pochopení i tip.
Jsou dospělé ty naše děti.Jsou chytré, mají smělé názory na život.Běda však, když jim něco nevyjde.V tom už není ani špetka dospělosti.Neumí se porvat tak jako my s nepřízní.Zahrajou malou domů.,,Maminko pomůžeš?"a maminka pomůže.