Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTrvalé svítání
Autor
triAngl
Proměnila´s mne na slunce
Zasloužil jsem si úsměv ?
Nevím
Proměnila´s mne na déšť
Kanu podél zdí
Těch skleněných
Vím, co mne čeká v čase nejbližším
Svátek Všech svatých
Svatozář nemáš
Můj hlas Tě nevolá
a oči nehledají
Jen srdce bije pro Tebe
Jen srdce v utrženém zvonu
Proč tolik zvonů z věží padá,
že se i louka modře rozpláče ?
Některé slzy ve světě se ztratí
jiné uvíznou v dětských ručkách
pod celofánem herbáře
Podívej Podzim Labutě letí na jih
A láska s nimi
Nemávám
Jen na dně moře
na strništi modravého lánu
hledávám
plamínek něhy
Neotáčej se
Objal bych Tě
Bolíš
Kamínek jsi
Kamínek sladký
Krok mám dnes vratký
A vrátky
zpátky
neprojdeš
Proč ještě na zázraky věřím ?
Protože se dějí ?
Ó ano, někdy na chvíli
Hrdličce
křídla
přistřihli …
V okvětních plátcích leknínu
bílý a růžový sníh
Tvoje rty a s nimi ovčí kůže
Obloha zatažená
beránky večerní
rosy
Srdce mi padá na kolena,
modlitbou beze slov o cosi ještě
prosí
Zdvíhá se na déšť
očima jsme
bosí
a v dálce hřmí
Obloha je
dnes fialová
Na Poloninách
rozkvetu Ti pod nohama
modrými květy lip
V Karpatech
orsejí
zlatou
V Brně
vůní
medu
Tříštění ledu
za Herakleovými sloupy
na Sahaře
a víc už nic
jen záře
věčně planá ?
A rána
jednou
denně ?
Kdo srdce slíbil ženě
a zůstal sám a nebo naopak
a střemhlav vzlétl do oblak
Sněženka pod závějí
pohádku nekonečnou
zpívá
Za devatero horami
a řekou jednou
nebyl jeden princ
Princezna měla vlasy
plné lučních květů
a čas byl rozevlátý k létu
Na polích ječmen smetanový
a v něm nebes král
v dlaních tajemný svatý grál
slzy a krev
Příliv slunce
nakreslil do stinného mechu
tvar srdce,
akord vzdechu
A laně noci
pijí touhu do dna
Uprostřed ledna uprostřed ledna
U studny stojíš
s plným okovem
mých pout
Přivázán k Tobě
jako ke snu
smím jen plout
Ne obejmout
Ne obejmout
Každého něco někdy bolí
tak už to prostě je
Nebe je z modré naděje
a země z pokosených trav
Jednou je nepokosím
Položím si Tě do nich celou
a ovinu Tě hvězdami
na mléčné dráze líbání
Trvalé svítání
Jen nevím, kdy to bude
Víš to snad Ty ?
A kdo to vůbec ví ?
Kameny na všech planetách
sní také o proměně
Možná jako já o jedné ženě
Mlčí už celé věky
Nevíme o nich nic
Jen někdy zaslechneme zpěv
Je jako náš a přece čí je ?
Labutí šíje změkčila jej
Poslouchej
Labutě letí na jih
Peříčko bílé z nebe spadlo
Co to znamená ?
Peříčko jedno,
tisíc závějí
a mosty blankytné
třpytivou nadějí
Peříčko jedno z nebe sněží
Na horách skleněné zámky střeží
Naše srdce v nich planou
Zazděná neopětovaným
nashledanou
A přece možná
zítřek bude hebký
podaný na Tvé dlani
Chryzantémo