~Navždy Váš~

Slyším Tvou

píseň letící ke

mě na křídlech stěhovavých

hvězd když

stydne noc a

Ty usínáš tu

chvíli před ránem v

záři paprsků věčnosti které

se blyští na

čepeli vrhacího

nože, uloženého pod

polštářem ze snů a

vzpomínek. Pokaždé

pláču a ani nevím

kam padají mé slzy.

Pohladil jsem Tvou

tvář a zažehl

sloupce pochodní v

očích. Za zvuků

zvonu se obrátím a

do písku napíši jen:

"Jsi a vždy budeš"

má a já

Tvůj.

Navždy jdu a

laskám ta toulavá

křídla noci uprostřed

citadel z jednoho

kameného slova. A

tančím zmáčen v

hustém přívalu

olověných polibků

nebe do jehož

bran už dávno nevede

cesta. Jak rád se v

myšlenkách dotýkám

toho jednoho slova z

popela vrytého mezi

žíly kamene. Pojď

podávám Ti ruku a

znovu zboříme zdi

Jericha. Pak usneme na

skále obkroužené

mořem příbojů snad

zelených jehel které

míří k oblakům, ani

netuší jak brzy je

spojíme.

(navždy Váš...)