e(DIT)ace

Ach
tolik jsem se rouhala
když zamítala přirozenost bytí
teď abych mrkev strouhala
někdejší vítr dohvízdal
a sten v něm nezachytím

ach
tolik jsem tím bolela
že nestačí mi z plné číše málo
dnes nemám nic už docela
z těch dávných chvil
kdy nitro pospíchalo

a přesto ještě nebalím
svá fidlátka
byť jiní na ně hrají
ještě se vrátí prsty tvé
a vlasy rozcuchají
ještě se vrátí seveřan
zpocený žárem z jihu
vrátí se
s bázní obnaží
na jednom z údů pihu
vrátí se
aby dokreslil
do plátna temperami
těl souboj dvou co nezačal
a měl
už tehdy
mezi ledovými krami

ach
jak jsem byla bázlivá
vím vůbec proč kdy vatra světlo dala
ať poznáš jak jsem mazlivá
až po tvé kůži má by tancovala?

ach
cos to spískal
příteli mých vytoužených lekcí
když brzy bylo na gejzír
a pozdě na erekci?

ne
ještě svršky nebalím
mám hlad a žízeň
chuť tě sát
zas nová síla probouzí se s jarem
ji v sobě cítím
začni tát
dřív veselka než stane se nám carem

ach
jen co víc se ojaří
kéž všechna ústa nasytíš má mokem
jak v sklepě víno zrajícím
a v tanci předivokém
zažehnem vyšší hranici
ať už se ptát víc nemusím
co za noc je či za den
když před spaním mi nezbývá
než polknout Dithiaden