Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Domů

16. 04. 2010
10
16
2163
Autor
JARUB

11.12.2009

Znám ticho, tmu

i ohňostroje barev

prvního třesku

a koloběhy snů

přece jsou plné stesku.

 

Znám cesty domů;

někdy je celý vesmír

jenom zkratka

a ze všech jeho tónů

čekám, až vrznou vrátka.


16 názorů

elfka_Sea
18. 04. 2010
Dát tip
Mně se to líbí moc... ráda Tě tu zase vidím Jani :). "Čekám, až vrznou vrátka" *

javavia
17. 04. 2010
Dát tip
Mě se líbí, vypovídá vše..T

Anetah
17. 04. 2010
Dát tip
ach, to vrzání vrátek (ve) mě vzbudilo... :-)

synáček
17. 04. 2010
Dát tip
Rád Tě (po dlouhé době) vidím... :o) *

Robinia
16. 04. 2010
Dát tip
*

Ještě avi sám sobě.

irem
16. 04. 2010
Dát tip
Téma je asi blízké většině čtenářů a neustále lákající k dalšímu zpracování, ale myslím, že se to mohlo povést lépe. Zejména první sloka na mě působí jako nepříliš soudržná směs různým směrem trčících obrazů. Zvlášť ten stesk na závěr mě téměř odradil od dalšího čtení.

No dobře, ale když já to jinak než kritikálně neumím.

JARUB
16. 04. 2010
Dát tip
Jirko, ách jo, jasně, že smíš. To mládí je TAK černobílé....

Ale s mými díly to přece nijak nesouvisí. Takže (abych měl jasno) - už se nesmím stavit a napsat názor? Ách jo :o(

mně se to náhodou zamlouvá, solidní výpovědní hodnota.. tip

JARUB
16. 04. 2010
Dát tip
:o) ano, trochu. A neumělé je to, protože nejsem umělec.... :o))

Whitesnake
16. 04. 2010
Dát tip
Já neříkám, že TY jsi infantilní, infantilně, neboť neuměle, na mě působí tvoje konkrétní dílko. Trochu rozdíl, nemyslíš?

JARUB
16. 04. 2010
Dát tip
:-)) Na to, kolik mi je a co mám za sebou děkuji Bílému Hadu za tu infantilnost. A JirkoPotulko - při svém mládí, nevybouřeném a toužícím dostat ze sebe ošklivost světa za kažkou cenu (četla jsem ty tvoje dvě), nehraj si na kritika... Díky hoši za vizitu!

Čpí z toho plané naděje, naivní kolovrátkovost, limitovaná imaginace. Bezsystémová záplata mezi sebou nepříliš spolupracujících veršů, které lze nejspíše popsat jakožto účelový /vzhledem k tématickému směřování/ sled nehybných vět, což v konečném důsledku nedává přílišných nadějí v životnost básně jako celku.

Whitesnake
16. 04. 2010
Dát tip
Vynikající nápad, zpracování až příliš infantilní a nedotažené

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru