Když vidím, jak velkoryse někteří lidé tipují, ubírá mi to radost z tipů, jež sklízím sám.
BTW, kdysi mi napsal jeden chlapík, co taky hojně publikuje. Dopis byl tak odfláknutý, že jsem neodolal, všecko mu to červeně opravil a poslal zpět. Moc se divil, že prý pro redakce ovšem "píše jinak". Takže pro mne může klidně může psát nedbale, já mu za víc nestojím?
Naprav se, jo? Písmák a jeho čtenáři nejsou horší něž ti, co čtou noviny. S těmi Tvými články. Já kupříkladu čtu obojí.
:-)
Díky, Ede. Musím se přiznat, že kultivační práci na textech pro Písmák odbývám, protože vedle zdejších textů mi ještě vycházejí novinové články, různé posudky na uni a teď se mi dokonce nabídla možnost vydat další knížku. Vím, není to omluva, jenom vysvětlení.
Přiznám se, že kdyby tu bylo méně tipů už bych to asi smazal.
Jsem rád, že mou kritiku bereš s nadhledem. Tak konkrétně, třeba začnu od pasáží, kde česky mluví německý rodilý mluvčí (nebo poněmčený Čech):
1. Dvojhlásku -ou- němci vyslovují jako -u- (srovnej se slovenštinou. Němec tedy neřekne místo tebou tebo, nýbrž spíš tebu, a ještě si prodlouží e na é. Slovo Bůh mu připomene das Buch, a z Boha mu tedy vyjde Buch (kniha). Sykavku s vyslovují Němci jako české z. Dále v němčině není ž, což nahrazují sykavkou š. Tedy Bošena. U té si Němci pak prodlouží druhou samohlásku. Pravděpodobný výsledek by mohl být: Buch z tébu, Bošéna. Skloňuje-li ovšem protagonistka osobní zájmeno ty (s tebou - z tebu, instrumentál), tak proč ne i jméno Božena? Tedy Bošéno (vokativ).
Toto se týká i zbytku textu.
Vzpomínáš si na komentář Josefa Škvoreckého k jeho knize Příběh inženýra lidských duší? Pokud se nemýlím, tak je to tam - příběh Čecha, jenž žije na Slovensku a jeho čeština se postupně slovakizuje. Škvorecký si ta stadia vývoje jeho jazyka nechal prověřit odborníkem, než knihu nechal vytisknout.
Podobný postup, v rámci možností, doporučuji každému autorovi.
2. Vždy musíš počítat s tím, že čtenář nezná text, z něhož vycházíš. A pak si první dva odstavce musí přečíst několikrát, než pochopí, na koho z protagonistů se která věta vztahuje:
"Královna Emma čekala, jestli ji ta Ulrichova holka pozdraví. Byla od ní už jen dva kroky, ale Božěna se schválně dívala jinam."
Kdo byl od koho "jen dva kroky"?
Kdo je Božěna? Aha, "Ulrichova holka". To, že jednu protagonistku jednou nazýváš tak, a podruhé jinak, mate. Podobně je to s "královnou Emmou" a "starou ropuchou".
Dále mi vadí některá tvrzení, jež jsou v rozporu s tím, co o dané době či kultuře víme. To, že by snacha, zvláště hodně mladá, ignorovala svou starou tchyni, ještě k tomu královnu, je i dnes nemyslitelné. I když by ji nenáviděla, spíš by jí políbila ruku, ba dokonce před ní i poklekla.
Pokud takto rebelantsky pouze myslela, pak je to třeba tak i napsat. Příklad:
"Královna Emma přešla přes celé nádvoří a zastavila se až na dva kroky od své snachy Božěny. Božěna právě kojila dítě a předstírala, že svou tchyni nevidí. Už jsi tu zase, ty stará ropucho? pomyslela si. Její tvář ovšem rozjasnil úsměv. S dítětem v náručí vstala a přistoupila ke královně, uchopila její ruku a pozvedla ji ke svým ústům.“
To jsou, dle mého názoru, nejzávažnější prohřešky Tvého textu.
Líbí se mi závěr textu, tedy jeho myšlenka.
Nic ve zlém.
Tvůj dědEd :-)
Edvine, děkuji za návštěvu i za upřímná slova. Nemyslím si, že by text získal nějakou chválu.
Jaké nesrovnalosti myslíš? Historické? Myslíš, že se příhoda takto nemohla odehrát?
Je mi líto, ale v textu nacházím tolik nesrovnalostí, že naprosto nechápu, čím si zasloužil takovou chválu. Pro mne je to jen něco jako noticka v poznámkovém bloku autora, jež nikdy neměla být nikým jiným přečtena.
Abych nekecal: U prvních řádků nevím, kdo je kdo.
Ta rádoby "čechoněmčina" není vůbec nic. I překrucování jazyka cizinci má své pravidelnosti (neplést s pravidly).
Sorry, rád bych pochválil, kdyby ovšem bylo co.
dědEd
Vtipné a originelní. Souhlasim s Lady Windemere a Avoxem, že "vylepšení" by to mohlo taky pokazit.
Tohle se mi přesně stává. Začnu psát, dokončím něco, co mělo být úvod, a najednou zjistím, že vše bylo řečeno a už se k tomu nemám vůbec chuť vracet a jdu dělat na něčem jiném. Kdysi jsem někde slyšela, že tohle se říkalo o Michelangelovi - že prý svoje sochy nechával nedokončené, když měl pocit, že jsou dobré tak, jak jsou. Dřív mi to vadilo, ale teď si říkám, že nemá smysl zbytečně zahlcovat dílo hromadou textu, který je tam totálně navíc, jen proto, že se mi třeba líbí atmosféra nebo jeden motiv nebo tak něco. Možná bych tenhle tvůj textík vůbec nedoplňovala o nic zásadního a nechala bych ho klidně v téhle drobnokresebné podobě, ta atmosféra je nosná dost. Stačilo by jenom maličko to poupravit a předělat trochu konec, ať to má nějakou formu pointy. Jinak se mi to moc líbí a zejména mě dostává ta čecho-němčina královny Emmy. :))
Pravdu díš, chce to dopracovat do povídkové délky, takhle mi to nic neříká. ;)
Ne, avox, nejde mi o pochvalné výkřiky, ale budu to muset přepracovat.
proč bys to mazal?! čtenáře našla... však to můžeš časem poopravit. Pokud chceš slyšet jen pochvalné výkřiky, nežádej o hlubší kritiku :-)))
Vážení přátelé, děkuji vám za návštěvu. Dílo by potřebovalo dotáhnout do povídkové délky a doplnit děj, ale jaksi na to nemám při všech těch uzávěrkách čas. Jakmile k vám dorazí tato odpověď, dílo mažu a schovám si téma na lepší časy.
:-) Asi bys tu Boženu měl psát taky soudobým jazykem, jako většinu textu, zkoušela jsem si to vyslovit nahlas, asi měli předkové ohebnější jazyky :-)) */
Inu... Inu... Zajímavý pohled na věc. Vždyť to byly taky jen lidi :)
Písmák