Ozvěny roku 2

 

 

 

~ leden ~

 

slunce jak tác

na němž o hrdlo hrají

zamrzlá jezera

 

když ledy tají

Tři králové

rozverně

až ku Betlému

kráčí

 

krajina mlčí

v pláči

k bližnímu svému

 

němá

 

***

 

 

   

 

~ únor ~

 

hladoví kosi

vyzobali z rámů

 

Hromnice

 

obrázek postní

stařečkových dlaní

v modlitbě

spořádaných

 

za ni

 

za uši neslyšící

 

zůstal jen na polici

hrneček pomněnkový

z porcelánu

 

***

 

 

 

~ březen ~

 

slunce má

zuby vymleté

a vody staleté

v nich přemílá

 

ztracená hodina

nesměle přiznává

kde smělou barvu vzala

 

a nebe bledne závistí

že do výstřihu louky

z jara Morana divá

 

sněženky napárala

 

 ***

   

 ~ duben ~

 

prší

konečně zas už

dámám

na kolena

odvážně odhalená

kulatá

 

do pruhů punčoch

kapky šlehají

vzor pomlázky

 

a rudo na stehnech

snad

od lásky

 

a noc

jak dech

se drží rána

přesvatá

 

ve spánku

topí housata 

 

***

   

 

~ květen ~

 

do květů višní

fouká

hanbatě

a ještě jednou

bílá louka

popotahuje

a fňuká

 

„z těchhle těch

kapesníků

mami

poskládám

origami“

 

a já zas

dítě moje

raději

všem Hynkům

Jarmilám

 

naději

 

zaseji  

 

***                

 

 

~ červen ~

 

do brambor  raných

vrůstají tajná přání

 

k pomilování

pod lípami

kde v bojích beze zbraní

hlasitě padla

srdíčka planá

mnoha třešní

 

a kdesi na zahradě

souseda apatykáře

v dálkách

sládne včelín

až z toho

holkám

rudnou v tvářích

vrásky

 

tak léto suší

do herbáře

staronové lásky

 

***

   

 

   ~ červenec ~

 

ruměnec na obzoru

svítá do noci

krajina senem

odekrytá

/není prý pomoci/

plive pýr

 

slunce jak brigadýr

pokládá holkám

hlavu do klína

a usíná

že tady navždy

přálo by si zůstat

 

šplouchají hvězdy

o hladinu nebe

 

a kdesi v dálce

vabank hrají

má meruňková ústa

 

***

 

    

 

 

~ srpen ~

 

poženou ženci

srny obilím

zas padnou hlavy

v polích

zrnem obtěžkané

 

zítra se

zázrak

stane

vím

 

a zlaté lokny

planých vín

zesládnou posté

na jazyku

až kdesi

k obratníku raka

odeženou splíny

když Bůh

se kolem

bude flákat

 

a přes plot

chutnat

ostružiny

 ***

~ září ~

 

školákům

v taškách

podzim klíčí

 

má zvyky babí

 

do žlutých růžic

chryzantém a mlíčí

 

čaroděj vítr

zaklel

 

špatné

zprávy

 

***

 

 ~ říjen ~

 

jelenům

múzy hrají

na hoboje

rohů

 

devátou strýce

Beethovena

 

země je němá

má

holou hruď

a poloprázdné kapsy

 

táhnou se zítřky

jako med

šedými vřesovišti

 

 

panáka

skáče

za pětník

vše naše

možná

barevné

a příští

 

***