...psal ódu na měsíc; hlad

moc načančaný i když téma chápu, ale prokousat se k němu přes ten povrch je dost slůožitý

Hmm...Lu t.*

překrásné pobledlé náměty...

výborná T

krátká a plná a šťavnatá

*

*

sice tomu moc nerozumím, ale pořád si to musím opakovat a dělá mi to dobře*

Tak jako Míra to opsat nedokážu, vidím ji spíš z pohledu obyčejného čtenáře, ale poslední dobou mě baví Tvůj rytmus, je to jako když se povolí řemínek na gramofonu, takže se deska otočí vždycky jen na okamžik odměřený přesným intervalem. Trošičku mi připoměla K. Šiktance, ale nechci samozřejmě vůbec srovnávat, ono je to hodně zavádějící. Na druhou stranu je ovšem na moje osobní možnosti vnímání báseň už dost sevřená ve své formě. Při čtení to jistě jde, člověk má možnost se vracet, ale mám za to, že naživo si člověk asi neužije nic moc jiného než právě ten rytmus. No, každopádně je u Tebe neustále znát vývoj, se máš ;)

vemínka žárovek :-)- to je jak z pohádky; příjemná satira ... odlehčeného autora

Vystačil bych si i s daktylem bez rýmů, nepřijde mi to natolik funkční, aby tam musely být, tvá poezie na nich nestojí... zato ona zmiňovaná daktylská rytmizace bývá osou i těch veršů, o nichž pravíš, že jsou volné. Škoda, že s časovým odstupem zatemňujícím mi i ty zbytky paměti nemám možnost dobrého porovnání přepracovaných a původních verzí. Takhle mám dojem větší celistvosti a uzavřenosti, ale jak říkám, chybí mi podklady pro důkladnější textologické srovnání a nezbývá mi než věřit. Osobně mi malinko vadí samota oblékaná do přítmí pokoje. Mám z ni dojem něčeho již dávno čteného ;)

Jako bych to sama zažila. (Jen v té páté řádce shora lehký skřípot ve vztahu k celku.) t*

uf, ačkoliv se mi vymiká oproti ostatním tvým věcím, je pro mě zároveň něčím víc*