On stejně nebývá doma.

,,On nebývá moc doma,“ řekla a už zase zavírala oči.

Pořád jen spí a válí se tu jako hrouda, pomyslela si , když se ohýbala, aby sebrala ze země její spodní  zubní protézu. Zvedla ji a nesla k umyvadlu. Opláchla ji pod teplou vodou a položila raději na noční stolek.

To snad není normální, aby pořád takhle spala. Asi by to měla nahlásit lékaři.

Na sesterně se podívala na tabuli se jmény pacientů. Když si přečetla datum jejího narození, přeběhl jí mráz po zádech při představě, že by tu za pár let měla takhle  ležet.

Průhledem ze sesterny ji měla stále pod dohledem.  Po obědě se začaly trousit návštěvy. Zatáhla žaluzii na okně, když se u lůžka objevil prošedivělý muž.  Chvíli zaváhala. On se otočil  směrem k ní a usmál se.  Nechtělo se jí uvěřit, že toto je manžel pacientky.

Dopisovala záznamy do dokumentace. Právě ve chvíli, kdy lovila z paměti informace o té stále spící, se ve dveřích sesterny objevil její manžel.

,,Sestřičko, chtěl jsem se jen zeptat, jak to vypadá…“

Zvedla hlavu od papírů a usmála se:,,Jsem ráda, že jste se zastavil. Nevím, co si o tom myslet. Jak na vás vaše paní reagovala? Ona pořád spí. Odmítá veškerou aktivitu. Zkoušely jsme ji vysazovat do křesla, protože vsedě na lůžku se neudrží, ale ona chce raději ležet, že  prý jí v křesle není dobře. Vůbec nemá zájem  o to, co s ní bude dál. Necvičí, nesnaží se.“

,,Ona takhle spala i před tím, než se jí to stalo. Dokázala jet k dceři, tam jí pomáhala s vnučkou, ale když přijela domů, byla schopná celé dny prospat.  To se třeba vzbudila a řekla , že ve čtvrtek bychom mohli….a já ji řekl - miláčku, čtvrtek už je dneska. Prostě prospala celý den a ani to nevěděla. Ona byla v invalidce kvůli borelióze.“

,, Aha, to jsem nevěděla. To je pro nás ale velmi důležitá informace. Někdy je totiž spavost příznakem zhoršení stavu pacienta. Takže to, že takhle pořád spí. vás nepřekvapuje?“

,,To tedy ne. Ona je už třináct let v invalidní důchodu a když vám řeknu, že večer přijedu domů z práce a nádobí je neumyté…“podívala se na něj s otazníkem v očích. Usmál se a pokračoval :,,No, tak ho umyju.“

Sjela očima k ruce, ve které držel lesklou, modrou helmu, pak se vrátila k jeho očím, i ty  byly modré, světlé a takové čisté. Přitom měla pocit, že v nich má jiskřičky smíchu. Vůbec nebyl skleslý z toho, že má tak vážně nemocnou ženu.

,,Sestřičko, já jsem blázen do motorek.  Jezdil jsem i závody. Já když to už nemůžu vydržet, sednu na motorku a tradá! Musel jsem si to tak zařídit. Jinak bych se z toho už dávno zblázni a oběsil. To není život.

Pak jí začal vysvětlovat jaké motorky mu prošly rukama, kdo na nich jezdil, kolik exemplářů je na světě a když ji chtěl ohromit tím, že ta jedna byla vyrobena jen ve čtyřech exemplářích a on má ten jeden z nich a jezdil na ní i jakýsi Josef Důležitý rozesmála se:,,Promiňte, ale já motorkám vůbec nerozumím a nemám je ráda.  Starala jsem se kdysi o pár mladých kluků, které nám na oddělení přivezli k rehabilitaci po bouračkách. Není to nic hezkého. Svoje děti jsme radši posadili rovnou do auta a řekla jsem jim,  že je na motorce nechci nikdy vidět…“

Zarazil ji otázkou : ,,Víte kde mám svý  motorky?“

Zakroutila mírně hlavou a jen se usmívala tomu nadšení s jakým o své lásce mluvil.

,,V ložnici!“

,,V ložnici?!“ opakovala po něm s údivem.

,,Jo, v ložnici,“ usmál se a pokračoval :,,Všech sedm jich tam mám. Vystěhoval jsem postele. Stejně jsme s manželkou nemohli spát spolu. Ona hrozně chrupe  a navíc je schopná si třeba ve dvě v noci pustit televizi. Nic jiného ji nebaví,“ najednou zvážněl a  dlouze se jí díval do očí. Neuhnula pohledem, tušila, že by chtěl ještě něco říci, něco důležitého, ale zároveň věděla, že je nejvyšší čas jeho návštěvu na sesterně ukončit.

,,Jsem ráda, že jste mi o tom spaní vaší ženy řekl. Předám tuto informaci panu doktorovi.“

Usmál se na ni a pomalu řekl:,,Vy mi rozumíte, že?“

Kývla jen hlavou a zvážněla :,,Asi ano…“ zaváhala a tiše dodala :,,Rozumím.“

Při rozdávání večerních léků a večeří se zastavila u jejího lůžka:,, Máte tak šikovného manžela, proč se trošku víc nesnažíte?“

,,On stejně nebývá doma,“ odpověděla jí, aniž by se namáhala otevřít oči.

Uběhl týden a  ona opět sloužila, když za stále spící pacientkou přijel na návštěvu manžel. Rifle, triko, bunda a helma. V ruce nesl mističku s čerstvými jahodami.

,,Počkejte chvíli za dveřmi,“ poprosila ho, když se v nich objevil a chtěl vejít do pokoje. Zrovna myly a  přebalovaly s ošetřovatelkou jeho ženu, která měla průjem.

Po chvíli se objevil na sesterně.

,,Manželka říkala, že má nějaké střevní potíže. Neurazíte se? Přivezl jsem jí pár jahod, jsou omyté, ale ona je nechce.“

,,Dobře dělá,“ odpověděla mu s úsměvem.,, To by opravdu nebylo vhodné…“ a vzala si nabízenou misku s jahodami. Nemohla odmítnout. Otevřela víčko a vůně jahod ji překvapila, byla velmi intenzivní.  Připomínala jí ty drobounké – lesní.  Opět měl v očích ty veselé, modré jiskřičky a ona raději rychle sklopila hlavu.