Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

O psaní - 1

17. 08. 2010
11
22
2817
Autor
Edvin1

Zdá se mi, že by bylo možno psát i o psaní. Kdo to své pisálkovství bere vážně, občas by se svými nápady či postřehy, nebo také zážitky z této oblasti rád podělil s ostatními snaživci. Toto je můj nápad na povídku, který bych neměl, kdybych povídky nepsal. Vím, že knihu On Writing napsal někdo z docela jiné ligy. Snad mi promine.

Zklamání a naděje

 

Hltal jsem Annu Kareninovou jako tehdá, před více než čtyřiceti lety, ale tentokrát mne nezajímaly milostné pletky Vronského a Anny, nýbrž skvělé vypravěčské umění Tolstého.

Jak jsem vychutnal popis koňských dostihů nebo třeba nástupu jara, jak jsem dokázal ocenit, že ani jedno slůvko nebylo v textu navíc, jak jsem studoval gradaci  kapitoly, která, podobně jako všecky zbylé, byla samostatným příběhem i částí většího celku; na níž se dalo učit se umění psát jak celé obsáhlé romány, tak kraťoučké povídky!

Povzdechl jsem si nad mým beznadějným úsilím aspoň krůčkem se mu přiblížit, a položil jsem knihu na kolena, s prstem mezi stránkami.

 

Když se tramvaj s drcnutím zastavila, vešel vysoký a štíhlý muž, s čokoládově hnědou pletí, s obrovským košem černých kudrlinek na hlavě. Usedl po druhé straně. V těch kudrlinkách mu uvízl bílý červík, snad spadlý ze stromu nebo přivátý větrem. Snažil se z těch spirálovitých drátků vymanit, ale čím odhodlaněji se kroutil, tím hlouběji se do vlasů zamotával, až jsem viděl jen jeho tučný zadeček, a po chvíli zmizel i ten. Pociťoval jsem nutkání něco udělat, říct mu to. Pohlédl jsem mu na tvář, už jsem otevíral ústa, ale bylo to stejné, jako když jsem v samoobsluze čekal v řadě u pokladny a chlapík přede mnou měl na šíji velký, hnisem naběhnutý bolák a já bych mu jej nejraději vytlačil. Co bych mu měl říct?  „Pane, máte v hlavě červíčka“? Kdo ví, jak by si to ve svém jazyce vyložil.

 

Taky si z kabely vytáhl knihu, černou a tlustou, nalistoval v ní některou z posledních stránek a dal se do čtení. Naklonil se, začetl se, ale pak se znova napřímil, poposedl si, pootočil se kolem své osy, nasadil si brýle a zase je strčil do kapsy. Potom začal posmrkávat, vyskakovat centimetr nad sedadlo, překládat nohu přes nohu tam a zpět, prostě se zcela ponořil do svého příběhu a své okolí nebral na vědomí. V jedné chvíli pozvedl hlavu od knihy a očima opsal po tramvaji půlkruh. Kývnul jsem mu hlavou na pozdrav, ale jeho oči klouzaly dál. Opět se začetl, vzlykl, vysmrkal se do obrovského kapesníku, rozesmál se a hned zase zvážněl, tvář se proměnila v oraniště vrásek, aby se vzápětí vyhladila a rozjasnila jako hladina rybníka za bezvětří.

Dočetl poslední stránku a dlouho hleděl na závěrečnou tečku. Pak knihu sklapl a přitiskl si ji na prsa. Zíral někam ke kabině řidiče, přes hlavy cestujících, a knihu na prsou hladil. Konečně ji pozvedl k ústům a masitými, třesoucími se rty ji dlouze políbil.

 

Nevím, co to bylo za dílo. Pokoušel jsem se rozluštit písmenka na hřbetě té knihy, ale připomínaly mi jen jakési červíčky, tentokrát zlaté. Věděl jsem o ní jen to, že jsem ji nenapsal já, a že mé vlastní psaní nikdo nebude číst se vzdycháním a výkřiky, že nikdo nad ním nebude slzet, a že nikdo mou knihu dlouze a vroucně nepolíbí.

 

Nepolíbí ji už z toho důvodu, že knihy nepíšu. Jsem internetový pisálek. Mimo tohoto Habešana jsem už viděl řadu lidí líbat knihy - třeba kněze v kostele Bibli. Ale ještě nikdy nikoho, kdo by líbal obrazovku svého počítače.

 

Ale snad by se to dalo nějak zaonačit. S trochou šikovnosti, že. Můj kolega, když je lidumilně naladěn, občas o svačině vyhledává mé povídky v internetu. Je krátkozraký a při čtení z obrazovky se hluboce sklání nad klávesnicí, pojídaje chleba se salámem. Kolikrát jsem mu už říkal, aby se nehoupal na těch předních nohách židle!

 

Pootočit se k němu, a do té židle mu kopnout! Stačilo by jen lehce, a mé vroucí přání by se splnilo.

 

Zítra bude Karel v práci. Řeknu mu o své nové povídce.

______________________

 

© Zdislav Wegner 2010


22 názorů

upupa
20. 11. 2017
Dát tip

To verím, ale myslel som iné. Dnešná "šľachta", to sú ženy v domácnosti a internetové spoločenstvo, iných čitateľov niet. Im treba predkladať strohé a trefné texty. Ako bol ten tvoj z angl. prostredia.


Edvin1
19. 11. 2017
Dát tip

Děkuji, Milane, za zastavení u tohoto textu. Některé Tolstého metody jsou skutečně out, ale podstata je nadčasová. Kupříkladu Vojna a mír začíná delší francouzskou pasáží. Opravdu, na ruského čtenáře vybafnul francouzsky! To se dnes zdá nesmyslné, ale tehdá, a vzhledem k předpokládanému čtenářstvu (šlechta), naprosto o.k. a in. Podobně je tomu s jiným ruským géniem - Čechovem. Jeho povídky si rád čtu před spaním. A jsem u některých z nich pořád uchvácen! 


upupa
19. 11. 2017
Dát tip

Raz som len tak načal Vojnu a mier a zastavil som sa tak po sto stranách. Bola to rýchlovka. Žasol som: Tak prostý, až primitívny štýl, a tak vie zaujať! Kareninová je proti tomu komplikovaná. Ja asi viem, v čom to je. Autor si musí predstavovať adresáta. Ak je ním človek od piva, pôjde sa na prosté vykladanie, tam rýchlo narastá rozsah. Určite inak bude rovnaký príbeh vykladať profesorovi literatúry.

Tvoj postup výkladu je úplne tip-top, a ver, že by som ho za Tolstého nemenil. Je iná doba, tie archaické postupy sú pasé.


Edvin1
07. 09. 2010
Dát tip
Šepot: Díky za milá slova! :-)

..jsem přemýšlela..jestli se mu třeba ten červík nezavrtal do kůže..brrr!..:)) ..víš co?..se mi nechce líbat monitor noťasu ale políbila jsem si dva prsty a dotkla se tvého dílka..:)) ..není to sice ono ale aspoň něco..líbí se mi jak píšeš..:))

Edvin1
20. 08. 2010
Dát tip
ptáček: :-)

a políbil Karel 18.8. počítač? :) :) t.

Edvin1
19. 08. 2010
Dát tip
Lakrov: tak to bylo i míněno. Díky za tip. :-)

Lakrov
19. 08. 2010
Dát tip
Zádumčivý příběh, sestavený z několika obrazů v nichž -- když už čtenář očekává cosi,jako závěrečné rozuzlení či spojení -- dojde k nečekanému zvratu, stavící text spíš do pozice fejetonu. Vzhledem k prologu je po dočtení zřejmé, že svůj záměr tenhle text splňuje. Tip.

Sebastiana
18. 08. 2010
Dát tip
Mé knihy by ani nemusel nikdo líbat, stačí aby mi vyšly a prodaly se. Ale to je scifi.

Edvin1
18. 08. 2010
Dát tip
Wronski, Bíša, Alojs: Moc díky za vlídná slova a shovívavost. :-)

Alojs
18. 08. 2010
Dát tip
trošku krkolomnější forma, leč možná i proto o to poutavější. Povídka, nepovídka, rukopis máš vcelku sympatický...

Bíša
18. 08. 2010
Dát tip
Obdivuji Tvé povídky!

Wronski
17. 08. 2010
Dát tip
chudák Karel :o) moc pěkně napsaný a pořád ještě je na to líbání docela i naděje, si troufám tvrdit, píšeš pěkně :o)*

Edvin1
17. 08. 2010
Dát tip
Květoň, Diana: Díky, super!

Diana
17. 08. 2010
Dát tip
Například já se u tvých povídek směju - no, není to ještě lepší? :-)))*

Takový fejeton čtenářský. Milé počtení.

Edvin1
17. 08. 2010
Dát tip
Nevím, co o Mozartovi řekli jiní skladatelé, ale o Tolstém Hemingway prohlásil, že by s ním do ringu nevstoupil. I když třeba s Maupassantem prý "vyhrál na body". S tím se už člověk musí smířit, že se holt občas narodí někdo naprosto nedostižitelný. A my můžeme buď závidět, nebo si jej vychutnat. A svému neumětelství se usmát.

mé psaní? sám jsem jen červík...

Prosecký
17. 08. 2010
Dát tip
Kdysi mi připadal Formanův Amadeus takový prvoplánový. Zapšklý neumětel Salieri a proti němu génius Mozart. Jistě, ten film je i takový. Ale je na tom mnoho mnoho pravdy, jak si můžeme povzdychnout my ... T*

Edvin1
17. 08. 2010
Dát tip
Nechceš taky napsat něco o svém psaní? A třeba prozradit, kde je ukryt ten Tvůj červík?

a červík zůstal zahalen tajemstvím...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru