Inferno

Krásná jsi jak bílý motýlek

který z rána do vlasů ti sed.

Asi tvoje zlaté vlasy

vítr s nima pohrává si.

Asi si je s loukou květů splet.

S loukou krásných zlatých slunečnic.

Ty jsi ale mnohem mnohem víc.

Ty jsi moje malé zlato

od srdce po pravdě vzato.

Nemohu mít já na světě víc.

Když se ranní loukou procházíš.

Krásná jsi a možná že to víš.

Možná víš že miluji tě

ty jsi moje všechno...dítě.

Hladím si tě tajně když už spíš.

Víčka se ti ze sna zachvějí.

Nadechneš se já mám naději.

Slunce ráno z trávy vstane

zas a znovu se to stane

že se tvoje oči zasmějí.