Lobotomie

Trhám hlavou uprostřed místnosti,

rukávy za zády na pevný uzel.

Myšlenky víří v rytmu premedikace.

Obrazy, pocity, vzpomínky, vize.

Žiju, vnímám, cítím, uvažuju.

Strach z věcí příštích, 

radostné očekávání.

Všechno na jedné hromadě mozku

v rychlém sledu

v polstrované cele.

Táhnou mě ven.

Nechci. 

Těším se.

Vzpínám.

Křičím a chechtám se 

v návalu blaženosti.

Pak šest pásů na těle.

Na čele ostří.

Kladívko v rukavici.

Záblesk nevědomí.

Už...

              jenom...

                                      žiju...