,,jak se máš"

,,Jak se máš?"- častější otázku snad neznám. Plytší taky ne. Zákeřnější rovněž. Někdy mám pocit, že je to jen prostředek pro nabytí tělesné rovnováhy pro ty, kteří dýchají z cizího neštěstí. Určitě to znáte, když se jim dostane vytoužené odpovědi: ,,ále, nic moc" prohodí medově lepkavé ,,to zase bude dobré" . Větší požitkáři se v tom začnou přehrabovat, aby ukojili svou  škodolibost poslouchání o cizích strastech. Ale zkuste odpovědět: ,,díky, mám se úžasně, opravdu". Výraz se změní z přátelského na nejistý a teprve když zmobilizují síly, dočkáte se utrousení nečeho co znělo jako ,,to je fajn". Copak jsme my lidé takoví skřeti, kteří se tetelí nad cizím neštěstím? Proč jsou vlastní neúspěchy zkáza a cizí energetický doping? Možná jsem to tak markantně nevnímala, dokud jsem nenašla Toho, díky němuž vysílám vysílám neustálou spokojenost a lidi to vnímají. Ti, kteří jsou sami spokojení a vyrovnaní, odpoví s upřímným úsměvem na tváři a přidají zmínku o svých životních radostech. Nespokojení s duší prolezlou od červa neustálých problémů, negativnosti a nepřejícnosti se trpce pousmějou a za prvním rohem zdrbnou. Co na to říct? Přejme jim brzké nalezení klidu, aby to neměli zapotřebí...