Aktrops

Aktrops

„Oblačnost a četné srážky se dnes budou...“

Zprávy na téma slunce nebo déšť tě nezajímají; ani žádné jiné. Neposloucháš je. Čekáš na písničku, co zahrajou, jakmile domluví.

„Ve druhém tahu dnes budou vylosována čísla...,“ zpozorníš až při jedné z posledních vět. Ač zní spisovně, cosi tu není v pořádku. Něco z ní tě vrací do dětství, ale nevíš co. Ani proč vzbuzuje úsměv. Jo tak... Předpověď počasí, výsledků loterie a jinak samé lži. Tvá nezřetelná dětská vzpomínka je možná taky úsměvná. Jako to přeřeknutí – budou vylosována... Přeřeknutí jsou prý známkou potlačovaných myšlenek. Jenže čích? Přeřekl se hlasatel a myšlenky jsou tvoje.

Ve druhém tahu... přehráváš si pozpátku.

Čísla... dostává tvá vzpomínka jasnější obrysy.

Přeřeknutí nebo přeslechnutí? Pokušení? Nebo znamení?!

„Je neděle 24. října, od zpráv se s vámi loučí...“

Co když je právě dnes něco jinak! Co když stačí zakřížkovat ta stará čísla – pamatuješ si je ještě? – a ona přinesou bohatství. Tak, jako jste si to kdysi malovali. Už vidíš ten obraz z minulosti i se zvukem. „Ty to jednou spočítáš,“ říkával přece nahlas, s důrazem kladeným na poslední slovo.

Kolik je to let, co ti dával každý týden pětku, jak říkal. Jeden sloupec za šest korun a dvacetník za tiket. Zbylo tři osmdesát, tedy na každý den, od pondělka do pátku, kopeček zmrzliny po 70 haléřích a ještě třicetník; na rohlík. Takové počty už jste ve škole zvládali. Tobě možná nedělalo potíže spočítat ani kolik je (49x48x47x46x45x44):(2x3x4x5x6). Jenže nemělo smysl o tom mluvit, probouzet pochyby, když jeho slogan zněl pokaždé tak přesvědčivě a lákavě – budou vylosována čísla...

„Proč vždycky ta samá? A odkud se vzala?“ bylo jediné, na co tě napadlo se ptát.

„Protože jsou šťastná, jsou to roky narození,“ začal jmenovat čí, a tobě ta čísla připadla zaručená osudem. Jenže v přímém přenosu v neděli před polednem vyšlo někdy jedno; výjimečně dvě.

Za čas možná zdražili zmrzlinu. Nebo bylo potřeba ušetřit na něco nového... Vždyť čím jiným oslňovat, když ne jměním. A kolem pošty se dalo jít třeba až už měli zavřeno (aby bylo na co se vymluvit, neměla-li tvá spořivost být spíš chválena). Jen v neděli u televize jste si najednou přáli každý něco jiného. Ale pravděpodobnost neúspěchu byla tak spolehlivá... Tu určitě nemyslel, když říkal spočítáš.

Až jednou, ve druhém tahu pátého týdne: 13, 21... 8. Ta hrůza! Tři z šesti; nárok na cenu, čtvrtou. Patřilo se výskat radostí, a tobě dalo práci odlepit pohled od země. Ta hanba! Tvé nebe se zamračilo; jak zařídit, aby slunce nepřestalo svítit...

„Zítra to vyzvednu,“ nezbylo ti, než se smířit s prohrou výhry a sáhnout do úspor pro 45 korun; jen aby nechtěl vidět vítězný tiket.

„Nech si je“, potěšilo tě, a zároveň zabolelo; „tady máš ještě pětku a nemrač se, příště vyhrajem víc...“

A jiní tě dál učili počítat; ne jak investovat a vítězit, ale jak ušetřit. Nikdo však nebyl ušetřen; křížky na šťastných číslech se změnily v křížky na nešťastných. Už víš, jak chutnala tehdejší první cena; ačkoli ta čísla nikdy nevyšla.

Jeden takový kousek papíru doteď schováváš ve školním penálu odloženém na půdě. Dnešní sázenky jsou jiné a kancelář nemívá zavřeno ani v neděli. Desetikoruna nestačí? Co na tom, v den narození, po sto šesté. Někdo nosí ke křížkům květiny; ty místo toho skládáš pod vázu křížky počmáraný blanket. Ve druhém tahu budou ve 42. týdnu vylosována čísla 4, 8, 13, 21, 37 a 46.