Yaruschka

Opuštěný na pustém moři svých nenaplněných snů

chtěl jsem potopit svou loď

jíž zloději snů vzali všechen vítr z plachet

Když tu jsi náhle vstoupila do bezvětří mých let a

Jako něžný vánek laskalas mé lačné smysly

Probudila jsi ve mně zas touhu žít

Byla jsi mou hvězdou na nebi,

Jež mi dávala mou poslední 

naději  

Být šťastným

Jednou zas chtěl jsem navštívit ten krásny sen

Náš společný život

Ale dveře k tvému srdci byly zamčené

ref........................

Tvé rozhodnutí zaživa pohřbilo všechny

barvy života a z toho překrásného světa stala se klec,

jež byla až příliš těsnáááá…

Byla jsi víla, co mě zavedla do svého kouzelného světa

a poté mě nechala samotného

napospas vězet v té iluzi vysněného štěstí…..

.......................................

Upřeně hledím před sebe

nadobro osamělý

do prázdného světa

 Ústa oněmělá  

 A mé oči

Mé oči,  jako před deštěm prozrazují skryté…..

Poprvé v životě se ve mně rozezněla struna,

jež byla mému srdci cizí

 V Tobě já nalezl to, co jsem celá ta léta toužebně a marně hledal

A nyní je po všem a tento pošlapaný květ

mi bude nadosmrti připomínat vše pominulé a zlámané

Jalový život a planý sen

Vzalas mi i to málo, co jsem měl

Obehnán chmurnou zdí pokřivené sebelítosti     

Jsem hnán pomalu ke dnu,

spodním proudem Vodnáře

jsem hnán ke dnu

níž a níž a níž a níž…

ref..............................

Byla jsi mou, snovou novelou, fatou Morganou

čím víc jsem po Tobě toužil tím víc ses mi vzdalovala

až mi srdce vyschlo hořkostí

Tolik jsem si přál po tom všem opustit pozemský svět, neboť jediné dveře,

Do země zaslíbené byly pro mne nyní zamčené...

 ...........................................................

Místo rozkvětu uvadám

Mé nitro hýří se květy tmy

Pokládám květ hořkosladkého bolavění

Na hrob naděje, jež zemřela příliš mladá

Jednou snad pochopíš, co jsi pro mne znamenala

Nikomu na tomto světě není dopřáno celého štěstí

Já ztratil někoho a málem sám sebe

ale prozíravost nebe mi na pomoc seslala

Vás

Mého Strážného Anděla

s lidskou tváří

a se jménem Marcela

a s očima plnýma něhy

jež mi navrátily sílu jít zas dál

Děkuji Vám z celého srdce, že jste tu pro mne byla v nejhorším

Byla jste mé rozednění, jež svým teplem vřelým

Vyléčila můj odvěký splín

Merci

Marcell

Jste můj anděl strážný

Teď už to vím

 Hmmmm      Už to vím....