Sousedka na manikúře

Tlusté Andrei brzy otrnulo. Už ve středu mi volala, jestli nechci koupit její ojetý Hnisan Mrdáno, jí že už dorazil nový bavorák. Samozřejmě by mi Hnisan přenechala za pusu. Andrein vozový park se nevešel do garáže, parkovala svoje velké automobily v různých postranních ulicích. Sousedka na ni často volala ochranku. Zaparkované auťáky jí až tak nevadily, ale nechtěla vyjít ze cviku. Nissan Murano jsem zdvořile odmítla a dala Tlusté Andrei číslo na Tammy, která by mohla mít zájem. Samozřejmě  jsem jí zatajila, že Tammy je hluchoněmá a barvoslepá.

Abych se přivedla na jiné myšlenky, navrhla jsem sousedce, že bychom mohly společně vyrazit k Vietnamkám na manikúru.

„Necháme si udělat obrácenej gel se zlatejma koncema.“

„Myslíš, že bych s sebou mohla vzít Ashtona?“

„Tak když bude na vodítku, já nevidím důvod proč ne? Už je vycvičenej?“

„To si piš. Od středy kadí do písečku na devadesát procent.“

„Možná bys ho mohla dát do nějaké přepravky...“

Dorazila k Nehtovému studiu s kabelou Paul Frank, z níž vykukovala udivená slepičí hlava. Zpoza recepce pro změnu vykukovala hlava udivené Vietnamky.

„To je Ashton,“ představila svého mazla sousedka, „městské kuře. Chovám ho ekologicky doma a kromě vajíček a lásky, kterou mi přináší, také vyjadřuji protest proti neetickému chovu drůbeže.“

Lin jí nerozuměla ani slovo. Řekla aha a vybel si balvu laku.

„Tak červenou.“

„Já myslela, že si necháme nastřelit gelovky!?“

„To by asi nešlo. Ashton by si ho pak stejně odkloval.“

Vietnamka konečně pochopila.

„Ta manikúla plo pták?“

„Jo. Máš s tím problém?“

Všechny zaměstnankyně Salónu se srotily kolem sousedky. Vrtěly hlavou, zvedaly obočí, hlasitě se divily vietnamskou fistulí. Konečně se jedna starší šikmoočka odhodlala:

„Já umět udělat manikúla pták. Padesát dolalů. A když kousne, ty zaplatit doktol.“

„V pohodě,“ usmála se vyrovnaně sousedka a vytáhla portmonku. Klidně zaplatí předem. Ashtonovi vynahradí neuvážené nakopnutí ať to stojí, co to stojí.

„A dáma taky manikúlu nebo pedikúlu?“

„Já? Na co?“ podivila se sousedka a vytáhla tepláky na gumu, které jí padaly na půl žerdi.

Do manikérského křesla jsem nakonec usedla já a vedle mě nechápající Ashton, kterého zručně přidržovala sousedka. Párkrát sice hodil bobek, ale sousedka Min ujistila, že to jenaprostá výjimka, doma že chodí do písečku s devadesátiprocentní úspěšností. Za vyčištění křesla si samozřejmě ráda připlatí. Ashton chvíli poplašeně kvokal, ale při nátěru poslední vrstvy lakem nečekaně usnul(možná k tomu přispěly i silné výpary acetonu).

Sousedka vyplajzla sto dolalů a Vietnamky na rozloučenou pohladily spícího Ashtona Hodná pták, hodná. Moje nehty se zadařily úplně super a byly tak dlouhé, že jsem se mohla malíčkem krásně škrábat v uchu. Jenže toho si stejně nikdo nevšiml.

Silnice nakluzovala jak blázen. Musela jsem jet celou cestu dvacítkou, a s otevřeným oknem, abych rozdýchala, do čeho mě sousedka zase namočila. Nakonec jsem se rozhodla, že to byl prostě takovej divnej den a že by mi to stejně asi nikdo neuvěřil.

A to už jsem brzdila jako o život, můj džíp udělal v křižovatce hodiny a jako by nade mnou někdo držel ochrannou ruku, zastavil se pár centimetrů před protijedoucím Hnisanem Mrdáno, který řídila hluchoněmá Tammy.