domov

večeře je hotová

…už by tu měla být!

nedočkavý pohled z okna

blížíš se po chodníku

procházíš pod svěží zelení nově vysazených javorů

károvaná košile a riflové capri

ty se stahovacími šňůrkami po stranách

je léto

úsměv objetí políbení

odpočíváš v křesle než nachystám na stůl

voláš mne k sobě…jídlo počká

posazuješ si mě na klín

hladíš mé prošedivělé skráně

už první polibky na tvou šíji

ti vhání okvětí šípkové růže do tváří

klouby mých prstů zlehýnka přejíždí tvou hrudní kost

za kterou vodopády mizí v hlubinách

košilku drží jen jediný knoflíček

začínáš dýchat zrychleně

a prohýbáš se v zádech abych mohla i k nim

v tvých očích ta známá touha

knoflíček ji neudržel…

v dlaních laskám dvě květenství krémově bílé hortenzie

líbám kvítek po kvítku

zvuk tvého srdce plynule přechází v můj

hlava je si pomaloučku vědoma

v ještě dlouho zavřených očích vidím

že sním

cítím se pokojně…

po tolika měsících první ráno bez slz