čínská inspirace

„Jací jsou lidé na opačném konci řeky?“ zeptala se malá princezna.

„Jsou takoví, jaké je chceš mít.

 Jsou takoví, jaké je chtějí mít ostatní.

 Jsou takoví, jací sami chtějí být.“

Jsi tam a já jsem tady.

Kde vlastně jsi?

Čas, ten líný had, stojí,

vyhřívá kůži na slunci.

Je ráno a noc, ráno a další noc.

Mám ráno, ty noc.

Sníš o mně?

Láska prý hory přenáší.

Tak se sama sebe ptám:

Dokážeme vypít oceán?

Dokážeme vypít ten čas,

co se omotá kolem krku a dusí,

dřív než on zaživa vypije nás?

Jsi tam a já jsem tady.

Kdo vlastně jsi?

Jsi tím, jakého tě znám?

Jakpak tě změnil oceán?

Nebudeme těmi, jimiž jsme byli.

Voda nás smete, i když si myslíš, že stojíš pevně.

Tak pojďme vypít čas, hořký jak medicína,

ať vlny mají co nejmenší sílu.