Den, kdy jsem tě viděl naposledy...

Je brzy ráno a já stojím před zrcadlem které jsme kupovali ještě spolu, je to už dávno. Možná pět let nebo tak nějak. Připadám si jako blbec, ostatně jako pokaždé když si beru oblek. Sama nejlíp víš jak ho nesnáším. Připomíná mi stres ze studentských let, debilní plesovou sezónu a teď mi bude připomínat i tenhle zkurvenej den. Nejraději bych šel v montérkách, to bys ale dokázala pochopit jen ty. Asi se mi budeš smát ale ještě jsem se nenaučil vázat uzel. Svatá matko, bude mi třicet a neumím ani uzel. Pořád nosím ten co mi uvázal děda den před mojí maturitou. Pamatuji si to jako by to bylo včera. Nádhernej Windsdor nebo jak se to jmenovalo. Pak mi dal ruce na ramena a říká „ Péťo, zítra na tebe budeme s babičkou myslet, drž se“….Držím se už 9 let, dědo.

Asi hotovo, zkusím tak nějak vyrazit…

Neviděl jsem tě 11dní a přijde mi to jako roky. A taky jsem trochu nervózní, vlastně je mi na blití  když vím proč se s tebou mám zase setkat. Nikdy mě nenapadlo, že tohle jednou přijde, nebo aspoň né tak brzy…

 Měl bych něco říct ale při pohledu na tebe nemůžu ani otevřít pusu. I teď jsi krásná. Jak moc bych tě chtěl zase obejmout. Cítím studený pot a začínám vnímat jen bušení svého srdce. Myslím na to jak jsme se poprvé potkali. Byl horký červencový večer a oba jsem chodili pomáhat na sena…bože to už je dávno. Vzpomínám si i na první kytici růží pro tebe, bylo jich 21..vydřel jsem ti jí stahováním dřeva. Za ty hvězdičky v očích to ale stálo. Dnes jsem ti přinesl jen jednu…Nervózně ji svírám v ruce a jen občas cítím jak mě zraňuje do dlaně. Chtěl bych ti jí už dát ale mám strach, že tím něco zabiju, něco co ve mě pořád žije. Ještě chvíli chci vzpomínat na to jak nám spolu bylo dobře. Na všechny ty představy, sny a vzdušné zámky. A teď? Svírá se mi hrdlo až nemohu dýchat. Všechno je nenávratně v hajzlu!! Nenávidím bezmoc…Vezmi si tu zatracenou růži, nechci ji už ani vidět, nechci vzpomínat, už nikdy nechci vzpomínat…

Teď už se budu jen koukat jak mizíš v propadlišti bytí a nebytí…

Jedno suché polknutí a s první slzou a posledním tónem Brahmsovy ukolébavky linoucím se smuteční síní si začínám uvědomovat, že dnes jsem tě viděl naposledy…