Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

STŘÍPKY - BÁBINKA

03. 02. 2011

1692

Autor

Marcela.K.

Uprostřed světničky ležela v otevřené rakvi

To na malých vesnicích bývalo nutností

sousedé přichází - smutkem se pohostí...

Ležela klidně

jakoby spala

ruce na prsou sepjaté

To ji tu takto necháte?!

Se Žalem utíkám nahoru k lesu

Slzičky Panenky Marie šeptají

Bábinko

kytičku zase ti nesu

do dlaní schovávám slzičky potají...

To na malých vesnicích bývalo nutností

Průvod se pomalu u křížku zastaví

Slunce se rozhlíží - hledá mou babičku

jakpak ji dnes v té truhle pozdraví?!

Muzika zahraje a průvod smuteční v polích se zastaví několikrát

Do slz a vzlykání vzpomínky spěchají

vidím zas bábinku u plotu stát

U hrobu loučím se

dívám se do dálky...

Najednou zdá se mi

že vidím ji tam

Odplouvá na mráčku

směje se mává mi...

tak už tam tatínek nebude sám

Letos ty prázdniny začínají divně.

Vyzvedly jsme si vysvědčení dřív, protože jedeme rychle na Moravu.

Divné je i to, že maminka nesla velkou papírovou krabici k Petráčkům.

Teta telefonovala. Bábinka je prý v nemocnici a dávali jí tam i kyslík. Maminka říkala, že pojedeme rovnou do Šumperka, do nemocnice. To uvidíme babiččin dům jen z okna vlaku. Bude smutné, když tam u plotu nebude bábinka stát a mávat kapesníkem. Pozoruji nenápadně maminku. Sedí na lavici a dívá se z okénka. Teda tváří se, že se dívá, ale oči má začervenalé a lesklé, jako kdyby chtěla plakat.

Mám s sebou knížku. Jenže se mi nechce číst. Nechce se mi ani dívat z okna. Chci jen abychom už byly u babičky. Aby se na nás podívala a usmála…a řekla, že už je jí dobře a pojede s námi domů.

Doma vezme zase krabičky, závažíčka a pytel potištěných papírků a my jí budeme pomáhat rovnat ty papírky do těch krabiček. Jsou to pásky k přebalování kostek do polévky, mají z boku takové zářezy, aby se daly srovnat správným směrem. Je to nimravá práce, ale bábinka nám vždycky dala koruny, když jsme krabičku srovnaly…

A nebo půjdeme na stráň na maliny a budu babičce pomáhat, nebudu utíkat a fňukat, že maliní škrábe…

Taky bych s ní šla pomalinku do Spolku a vezla bych tu tašku na kolečkách, co jí koupila maminka

k Vánocům a vůbec by mi nevadilo, že jdeme pomalu a zdržují nás sousedi. I s paní Jurajdovou bych si povídala a neutíkala babičce napřed domů…

Nebo bych si jen sedla na obrubník k plotu, až by bábinka odpočívala na židli u přední zahrádky a povídala bych si s ní, sluníčko by nás hřálo, babička by si stáhla šátek na krk a ve vlasech by se jí třpytily stříbrné nitky. Micka by se k nám připlížila a já bych ji lákala na papírek uvázaný na niti, že to je myška a babička by se zase smála, jak je ta kočka hloupá…

,,Musíme babičce ukázat vysvědčení…“

Maminka se na mě smutně podívala. Má starost, to je jasné.

Ach jo, ať už jsme u bábinky.

V Hanušovicích přistupuje do vlaku strejda Láďa, co je strojvedoucí: ,,Kam jedete?“

,,Do Šumperka, do nemocnice,“ říká maminka.

,,Ale bábinka v noci zemřely, “odpověděl strejda.

Rozplakaly jsme se.

…..

Cesta ze zastávky na vyhnálov zešedla. Myslím, že se ten den schovalo i slunce. U plotu nikdo nestál, nikdo nemával. Když nás uviděla teta Mařa, rozplakala se.

Maminka si v Šumperku při zařizování pohřbu vymkla kotník a tak měla nohu v zinkoklihu.

Už jsme věděly, co bylo v té papírové krabici, kterou nesla k Petráčkům. Černé šaty. Nechtěla je vézt s sebou na Moravu.

Uprostřed babiččiny světničky stála rakev.

Babička v ní ležela klidně, ruce sepjaté na prsou.

Nebála jsem se. Vypadala jako by spala. Jen se mi smutek zakousl do krku a nemohla jsem polykat a ani se dívat na ty lidi, co do světničky vcházeli a zase vycházeli ven.

Rozběhla jsem se z domu na stráň k lesu. Nosívala jsem v létě bábince z louky uvázané kytičky – zvonky, kopretiny, pomněnky, smolničky, různé druhy trav…. nejvíc se mi ale líbily ty červené, drobné kytičky, co jim bábinka říkala Slzičky Panenky Marie, jen Bouřku jsem netrhala, aby nezahřmělo.

Natrhala jsem ta nejmilejší – červená kvítka. Když jsem z nich uvázala malou kytičku, loudala jsem se zpátky k domu.

,,Ta je pro babičku.“

Maminka si ode mne kytičku vzala a vložila ji bábince do sepjatých rukou.

Po chvíli se objevila na bábinčině tváři slza. Mezi smutečními hosty to zašumělo.

Ne, babička neplakala, to mi později maminka vysvětlila…že se lidé po smrti dávají do chladírny. Když pak bábinka byla v teple, mohlo se stát, že se na její tváři objevila krůpěj vody.

Bylo to smutné léto.

Babiččina světnička osiřela.

Když jsme se vracely z Moravy domů, řekla nám maminka, že si můžeme vzít něco, co patřilo bábince, na památku.

Maminka si vybrala růžový hrnek ozdobený zlatou růží, Zuzka babiččin hřeben a já skleničku s namalovanými modrými pomněnkami. Je na ní zlatým písmem napsáno – Anna.

21 názorů

Marcela.K.

01. 02. 2021

Československá literární komunita

STŘÍPKY - BÁBINKA

Autor

21 názorů

Sdílení