Hluboko pod kůží

Čtyři dny a kafe přestává působit… Nemůžu na to přestat myslet, na vůni sexu, na to krásný tělo, ale nejvíc mě děsí ten pohled. Je všude… Vždy mi bylo do smíchu z keců o svědomí, ale teď to bylo jiný.

***

Ten den přišla zfetovaná víc než kdy jindy. Její chřípí bylo bílý od heráku a nepřítomně se opírala o dveře. Nevim, jak dlouho čekala, ale vždy přicházela až na sedmou. Teprve čtvrt? Ta si dala na čas!

                Otevřel jsem dveře a pokynul jí, aby šla dovnitř. Neohrabaně se dobelhala k posteli a lehla si. Pod džínovou sukní a laciným tílkem neměla obvyklý červený tanga, a ani krajkovanou podprsenku. Nosila ji, jen když šla za mnou.

                Sundal jsem z ní těch pár kousků oblečení a z nočního stolku vytáhl pouta. Nohy a ruce jsem připoutal tak, aby byla vidět co nejlíp všechna její ženskost. Jen ležela a čekala…

                Vysvlékl jsem se a vnikl do ní. Její vůně, lesklej pot na prsou a teplo klína mě dostaly do extáze. V týhle hře byla hercem v hlavní roli bez jedinýho dialogu, a to mě vzrušovalo.

                Měl jsem ji pro sebe celou hodinu… Většinou jsem toho využil, ale dnes tomu tak nebylo. Neměl jsem po dnešním dni ani sebemenší náladu na delší sex.  Po prvním uspokojení jsem ji odpoutal. Sáhl jsem pod postel a vytáhl jednu z pěti obálek a hodil na povlečení.

                Pořád nehybně ležela. Chvíli jsem stál nad nahým tělem a čekal… Upocený havraní vlasy překrývaly její obličej. Jedním pohybem jsem ho odkryl. Oči měla otevřený. Směřovaly kamsi do tmy kuchyňskýho koutu. Můj tep musel být slyšet, ale její dech nebyl.

                Do prdele! Co budu dělat? Zfetovaná kurva v mý posteli… Nikdo by mi neuvěřil, že s tim nemam nic společnýho!

                Posadil jsem se na zem a tiskl hlavu do dlaní…

***

                Čekal jsem několik hodin. Když nastalo absolutní ticho, odvážil jsem se vyjít z bytu s tělem zabaleným v několika pytlích.

                Děsily mě dokonce i vlastní kroky. Zvuky bot se odrážely od stěn a v hlavě se ozývaly snad třikrát delší dobu než obvykle.

                Nikdo ji určitě nebude hledat. Říkala, že nikoho nemá a v prostituci jela na sebe…

                V rukou jsem držel zbytky existence člověka, se kterym mě život bavil. Když nepřišla pod vlivem, vyprávěla mi o zážitcích z dětství. Nadšeně jsem poslouchal a teď to málo, co po ní na tomhle světe zbylo, necham odplout kamsi do ztracena.

                Na březích Vltavy bylo ticho. Měsíc zlověstně číhal za mraky a vítr se i se sněhovými vločkami opíraly do opadaných stromů. Zabalený tělo se okamžitě ztratilo ve vodě.

***

                Nemůžu na to přestat myslet. Potom, co jsem po několika hodinách usnul, se mi o ní zdálo. O jejím těle a ladných křivkách. Užívali jsme si a bylo to nádherný. Uvědomil jsem si, že něco není v pořádku. Podíval jsem se jí do očí. V nich stejný výraz jako předtím. Jen zírala přímo na mě.

                Na svých rukách jsem cítil vůni její kůže. Nešla smýt. Byla tu pořád se mnou. Její pot jsem drhnul ze svýho těla hodiny. Bez výsledku. Pořád jsem ji před sebou viděl a ty debilní sny se jen opakovaly. Pokaždý, když jsem zavřel oči, tak tam ležela.

***

                Vidím ji všude. Pod rozedřenou kůží pořád cítím její tělo. Je to daleko hlouběji než jen na kůži. Je to ve mně.

                Místnost osvětlovala jen malá lampička na nočním stolku. Slyšel jsem její kroky cestou do sprchy a vnímal ji, když jsem ležel v posteli.

„Čtyři dny… Čtyři dny a ty mě nenecháš na pokoji?! Já už dál nemůžu! Nejde to!“

                Každej hrnek kafe jakoby odečítal moje poslední sekundy života. V každym prásku cigára se zrcadlí ta odporná skutečnost. Ta ohavnost. Ztratil jsem pojem o čase. Došel jsem k oknu a odtáhl těžký závěsy. Byla noc. Sněhový vločky narážely do okna. Otevřel jsem ho a nasál čerstvej vzduch.

                Chvíli jsem nechal vločky bičovat svůj obličej. Při pohledu dolů jsem cítil svůj tep na spáncích. Další krok mi už neublíží...