Zemřel Arnošt Lustig

"Život není to, co chceme, ale to, co máme." (Arnošt Lustig)

tedy prarodiče těch německých dětí... sorry :)

Edvine, Armand ale narážel na rozhovor, který jsme spolu před několika dny vedli... vyjádřila jsem se v tom smyslu, že mi vadí Lustigova fabulace v jeho vyprávěních z koncentráku. Jeho držení se jedněch témat a konkrétně jsem zmínila knížku Nemilovaná (myslím, že se to tak jmenovalo?) o 16. leté holce, která bydlí v Terezíně v podkroví a má poměr s muži. Mně to přijde nereálné, podle toho, co vím. 16 letá dívka zkrátka nemohla bydlet sama v nějaké špeluňce a ještě spát s chlapama, to je fakt - je možné, že byla výjimkou, koneckonců ne o všech lidech jsou dochované zprávy a prameny (poměrně dlouhou dobu se zabývám dětmi a mládeží v terezínském ghettu). Proto jsem mluvila o tom, že ačkoli on zažil a prožil tuhle část dějin, myslím si, že občas si trochu některé věci přibarvil a zkreslil a naše diskuze byla o tom, jestli je to správné. A samozřejmě, oba souhlasíme, že z takového zážitku se vypsat nedá a když si vezmeš, kolik lidí poté spáchalo na svodobě sebevraždu, bylo Lustigovo psaní celoživotním vyhýbáním se této sebevraždě... Lidi, kteří koncentrační tábory přežili o tom hned po válce ani během komunismu nemluvili (u nás v československu ani nemohli), až ke stáří se toto mlčení prolomuje a máš pravdu - je to zvláštní. Ti, kteří se o tom rozhodli mluvit hned, to byli neuvěřitelně aktivní lidé, kteří zakládali různé organizace (v USA nebo Israeli) a dodnes jejich památka budiž velebena! - např. Erich Kulka! Když mluvíš o Němcích - v Německu existuje organizace, která posílá německou mládež do Israele, aby se zde starala o důchodce v domovech. Má to být jakási náhrada za činy, které napáchali jejich rodiče. Je to absrudní. Omlouvám se za zmatený vyjadřování a chyby. Nejen, že spěchám, ale navíc už si to všechno nedovedu ani pořádně utřídit.

Edvin1: nevím jestli se dá vypsat z holocaustu ... nedovedu si to představit, každopádně psaní je jedním z nejlepších způsobů, tvořivých, kterým se lze vypořádat s lecjakou starostí a bolestí v životě lidském. Holocaust je ovšem téma příliš silné, je-li navíc osobní. Má poznámka byla spíš takovým pozvdechem, přáním pro Arnošta Lustiga.

Armand: Z toho, co ti lidé během holocaustu zažili, se vypsat nedá. Ani vypovídat, ani "vypřemýšlet". Když jsem prováděl tu mou výše zmíněnou rešerši, znovu a znovu jsem narážel na stěnu mlčení nebo vytáček. A kupodivu nejméně (vlstně vůbec nic) nechtěli říct oběti onoho režimu. Čím hrůznější byly jejich zážitky, tím zatvrzelejší byla jejich neochota o tom myslet. Nějaká intuitivní blokáda destruktivních myšlenek. Snad by to mohl vysvětlit dobrý psycholog. Ostatně mlčí i ti, kdo netrpěli. Jak řekl jeden můj známý: "Kdyby si Němci uvědomili, co vlastně udělali, museli by se z toho zbláznit." Jen tak jsou schopni dál existovat.

Tangens: V mé poznámce je napsáno "budiž požehnána jeho památka" - tradiční výrok na adresu někoho mrtvého... Danny napsal něco ve smyslu "mír jemu" a Johann nevim, poněvadž je to, tuším, aramejsky, a nepoznám jestli je text správně napsán zprava doleva.. Tuto událost jsem vyvěsila, ačkoli se dá najít v leckterých novinách a na internetu, protože mi přijde absolutně zlomová nejen pro nás jako pro literáty - ale pro nás jako pro lidi a kdokoliv by se k tomu chtěl nějak vyjádřit, může. Pro mě osobně zemřela s tímto člověkem část mé historie, část mého porozumění a jak už někdo psal - byl a je nesmrtelný a o to víc je jeho smrt šokem. Moc děkuji Aviem za její komentář.

Osobně pokládám za nejvýznamnější dílo A. Lustiga knihu Krásné zelené oči. Nemyslím, že se jedná o román v pravém slova smyslu. Spíš reportáž či svědectví, upravené do formy příběhu, snad aby to bylo čtivější. Proč? Bylo to tak: Před lety jsem se rozhodlnapsat povídku o dvou lidech, jež mne již v mém dětství v našem sousedství zaujali. Slezané, milenci. Oba krásní lidé. Jej povolali do wehrmachtu a poslali na frontu. Ji povolali také, a poslali - do vojenského bordelu. Z války se oba vrátili živí, ale: On bez ruky a oka, ona... chybí mi slova. A vzali se. Jejich lásku nezničila ani těžká tělesná zranění, ale ani ta daleko horší - na duši. Prožili spolu ještě řadu šťastných let, a možná by měli spolu i krásné děti, kdyby ji nesterilizovali. Ten vztah jsem začal chápat (a nikdy nepochopil úplně) až po mnoha letech, kdy už nežili. Začal jsem sbírat informace o těch podivných vojenských zařízeních, ve kterých ona byla nucena služit, a zjistil jsem, že dokumentů o nich je prapodivně málo. V samotném Německu se o nich jen šušká, mimo Německo lidé o nich nevědí téměř nic. Ženy, jež tam otročily, o tom ani těm nemnohým historikům či novinářům, co se o to zajímali, neřekly nic. A tu se našel česko-židovský spisovatel, jenž to znal a mohl o tom mnohé říct z první ruky. Arnošt Lustig. Viděl jsem a slyšel jeho rozhovor na toto téma v televizi, když o bordelech v koncentrácích napsal nějaký plátek a téma bylo na pár dní zajímavé. A byl jsem rád, že o tom napsal hned celou knihu právě on, dobrý spisovatel, a ne někdo jako já, co píše daleko hůř, a toto téma by měl z druhé ruky. Pokud teď někoho napadá něco nepěkného, upozorňuji, že na otázku, zda sám jako vězeň služby těch žen využil, odpověděl víceméně toto: "Návštěva toho baráku byla možná i pro vězně, tedy za nějaké zvláštní zásluhy. Ale my byli věčně tak hladoví, že na něco takového nebylo ani pomyšlení. To bylo něco pro dozorce a vojáky. Takovou poukázku každý vězeň ihned vyměnil za jídlo." Bez patosu, bez mlžení. Myslím, že Arnošt Lustig by se Nobelovky dočkal - kdyby psal o něčem jiném, ne ze samého dna lidské špatnosti.

Ach jo. Někteří lidé by měli být nesmrtelní .....

Ale ten dech je milosrdný, otáčí stránkami, jež mohou zažloutnout, může je pohltit plamen, přesto jejich šumění pronikne přes clonu tupých kmenů Marek

Nedá se zapomenout ani vypsat jen vdechnout do knih

7. února jsem se vrátila z Izraele. Navštívila jsem také muzeum holocaustu - a nedalo se to vydržet! Utekla jsem odsud. Do smrti na to nezapomenu! Z toho se nedá vypsat, Martine, nevěřím... Snad už má Arnošt Lustig klid a mír.

V návaznosti na náš rozhovor o Arnoštovi Lustigovi těsně před jeho smrtí bych rád doufal, že se z "toho" snad vypsal, že to třeba stačilo.

z komenátře k dnešní paraše: Rava bar rav Šila řekl: A bude zván velkým a svatým člověkem. Neboť kdo zemře o šabatu, je svatý a ne každý je hoden takové smrti. Podle Ari-zel ten, kdo zemře o šabatu, je prost hříchu.

? Ty jsi do večera spal?

Ale já bych to opravdu nevěděl.

Ať je zapsán do svazku živých.

Papouchu, o to přece nejde, že jsme to všichni už četli, nebo slyšeli jinde. Jde o to, že zemřel víc než dobrý spisovatel. Třeba Vaudův komentář se mi líbí moc.

ano. Taky bych to nevěděl, kdybych si to nepřečetl na písmáku.

na to sa nedá nič iné napísať, ako toto:" זאל סליפּינג אלא רויק נאָך יאָרן פון דריקונג און ווייטיק. נאך אַ בשעת, וואָס איר קיינמאָל פאַרגעסן, מחמת די גרויל אַז איר ווע געזען קענען ניט זייַן פארגעסן. שוין דאָטĺקלאָ דיין האַרץ אָבער דיין לינקס בלייַבן, ווי איך האָפן - אויף אייביק. Česť Tvojej pamiatke - majstre! - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - Autorovi tejto aj keď smutnej upomienky - patrí vďaka za to, že pripomenul tohto človeka, ktorý si to právom zaslúži za svoje životné postoje, za hrôzu ktorú musel vo svojom živote prežiť, za trpezlivosť, ktorú mal v sebe aj napriek krutému osudu - podlomeného zdravia a zákernej choroby

kdysi jsem se přihlásil na jeho seminář a pak jsem nedorazil nějak jsem si myslel, že je nesmrtelnej a stihnu to jindy setkání s některými lidmi by se nemělo odkládat :-)))

Myslím, že upozornění na úmrtí význačného spisovatele na amatérský literární server patří, i když je ve všech novinách, i na každém zpravodajském serveru. Dokonce bych přivítala více vzpomínek od autorů, kteří se s ním setkali osobně.

VT: to byl pokus o ironickou poznámku k Pištově (pravděpodobně taky ironické) poznámce. Aspoň já ji tak pochopila. Nebo nepochopila.

no jo, když při narození takto výjimečné osobnosti, noviny ani zpravodajské servery nemají odhad na osud a "velikost" zrodivšího se člověka... ;)

Jo, bylo to ve všech novinách i na každém zpravodajském serveru...

sakra :/

Tak proto já ho poslední dobou tak málo viděl.

Nezapomenutelný člověk. A nesmrtelný smrtelník. http://pismak.cz/index.php?data=read&id=379298

alav hashalom.

"...každé právo, které neslouží spravedlnosti, je jako z kaučuku nebo z formelíny a dá se překroutit v pravý opak. To ukazuje jen jedno, že v právu je třeba všechno měřit mravností."(Arnošt Lustig)

ano, četl jsem to v novinách

*