Kuřáci opia

Ti starší právě odmaturovali. Sešli se v kavárně nakloněné hříchu, aby oslavili úrodu. Samí krásní mladíci.

Když před pár dny sklízeli, byli na poli nazí, nazí jako prvotní lidé. Člověk a slunce a mák. Smáli se na sebe zuby bílými jako květy, jež sotva zakrývaly jejich pohlaví. Mezi prsty jim protékala bílá šťáva a čas. Co na tom? Šťáva rychle usychala a čas byl jako moře.

Stovky seřezaných hlaviček všude kolem vypadaly jako dílo orientálního despoty nebo rozmar snivců. Hlas Kazatele a nepozorných strážců pole se snášel s lehkostí k uším ženců: Je čas setí a čas sklizně.

V kouři se toho mnoho skryje, sny jsou jako balzám a vzpomínky ční v moři času. Už to začíná.