Dračí síla X Čaroděj

Měla jsem namířeno k panu Petrovi, když jsem uslyšela kočičí nářek. Úplně mi to trhalo srdce. Běžela jsem úzkou uličkou ke zdroji křiku. Uviděla jsem tři pubertální kluky, jak drží v ruce kotě a mučí ho. Opodál ležela mrtvá stará kočka a jedno kotě. Přemýšlela jsem. Jsou tři, hlasem mohu ovládnout jen jednoho. Zaměřila jsem se na toho nejblíže, uviděla jeho auru a přikázala mu změněným hlasem, aby se ani nehnul. Okamžitě strnul v pohybu. Tomu, co držel kotě jsem skočila do obličeje, zatnula drápky a udělala zadníma packama trhavý pohyb. Cítila jsem s uspokojením, jak mu trhám kůži na obličeji. Zatnula jsem ještě hlouběji. Začal křičet a snažil se mě odtrhnout rukama. S gustem jsem ho rafla do ruky, až mně pustil. Spatřila jsem toho třetího, jak jde na mne s klackem v ruce. Vím, že je to staré otřepané kouzlo, řekla bych klišé, ale neodolala jsem. Klacek v jeho ruce se změnil ve zmiji. Nevěřícně se na ni díval, a to stačilo k tomu, aby ho kousla do nosu.

„Já umřu, kousla mě,“ držel si nos.

„Přežiješ to, ale bude to bolet,“ myslela jsem si.

Mezitím se začínal pomalu hýbat ten první. Přikázala jsem mu hlasem, aby šel za mnou. Kousek odtud byla řeka. Vyskočila jsem na ledovou kru a lákala ho ke koupeli. Skákala jsem před ním dál, ale neuvědomila jsem si, že ledová voda ho trochu vzpamatuje. Chňapnul po mně. Podjely mi packy na ledě a já se vymáchala. Bleskově jsem doplavala na břeh, ještě se s uspokojením podívala, jak se hrabe v ledové tříšti u břehu a snaží se vylézt. Vrátila jsem se pro kotě. Něžně jsem ho vzala do zubů a běžela pryč.

Chvíli jsem bloudila uličkou, když jsem ucítila příjemnou vůni santalu. Před prodejnou čaje a koření stál stařec a díval se na mě. Pootevřel dveře a řekl: „Pojď dál, čarodějko, ...“ Ohlédla jsem se přes rameno. Vzteklý řev jednoho z těch uličníků jsem slyšela docela blízko. Nezaváhala jsem a vklouzla dovnitř.

„Pohlídám ti ho,“ vzal mi jemně stařec kotě ze zubů.

„Jdi se ohřát do sprchy,“ ukázal na dveře vzadu.

„Gabrieli, udělej návštěvě čaj a ukaž jí koupelnu.“

Ze dveří vyšel- vlk, pravý černošedý vlk. Byl nezvykle velký .

„To jsem zvědavá, jak mi postaví vlk na čaj,“ žbrblala jsem polohlasem a zamířila do dveří koupelny. Vlk šel za mnou. Když jsem se proměnila, oči se mu úžasem zvětšily. Vůbec je neměl jako vlk, měl je hnědé.

„Co koukáš, broukla jsem, „ jdi mi udělat čaj.“

Když jsem vyšla, zahalená do županu, stál na stole velký hrnek bylinkového čaje a u stolu seděl chlap. No, řekla bych, že hezký chlap. Horní část těla měl nahou, zbytek byl oděn do rozdrbaných džín. Hledala jsem vlka, ale když jsem se podívala do jeho očí , rozevřely se oči úžasem mě. Poprvé jsem viděla někoho, mimo svého otce, kdo se dokáže měnit ve zvíře.

„Jak jste poznal, že jsem čarodějka?“ Chtěla jsem vědět od starce, když si k nám přisednul.

„Vždycky vás prozradí oči.“

Musela jsem s ním souhlasit.

„Jak jsi dokázala, že v podobě kočky dokážeš mluvit?“

Řekla jsem jim o lektvaru, co mi udělal Kašpar.

Od starce- řekl, že se jmenuje Lucius- jsem se dozvěděla, že jeden z chlapců vrazil do krámku. Řekl, že ho potrestal slepotou. Řekl mu, že uvidí, až bude dobrý ke zvířatům i lidem. To kouzlo je prý dost složité, ale kdybych chtěla, naučí mě to. Měla jsem zájem o kouzla, co umí. Slíbil, že mě navštíví v jeskyni a naučí mě všemu, co zvládnu. Prý se mění v orla, tak to není pro něho problém. Já budu muset zmizet, bude asi malá nepříjemnost s chlapci, protože budou žalovat doma. Jde o to, jestli bude někdo věřit tomu, že kočka mluvila a starý obchodník mu začaroval oči. Nevím, ale jak vysvětlí hadí kousanec do nosu, nebo rozdrásaný obličej mými drápy.

Potíže ale nastaly dříve, než jsem stačila odejít. Přišel policista s rodiči oslepeného chlapce. Hledali divokou kočku. Když Luciuse obvinila matka chlapce, že ho oslepil, odvětil, že chlapec byl zcela určitě pod vlivem drogy, která ho pravděpodobně také oslepila. Policista si vše zapsal. Později našli mrtvou kočku s kotětem, to vysvětlilo ty škrábance. Bude mít pěkné jizvy na celý život, viděla jsem, jak mu v cárech visela kůže z obličeje. Nikdo ale nemohl přijít na to, kde se vzala uprostřed zimy aktivní zmije.

Gabriel mě umlouval, abych ještě zůstala, ale já věděla, že je desátý den a já se večer díky návratníku, ať chci, nebo nechci, objevím zpět v jeskyni.

Ještě jsem spokojeně pozorovala, jak Gabriel už zase v podobě vlka něžně nese kotě do svého pelechu. A ještě jsem slíbila, že za nima pošlu Kašpara. Pak jsem se ocitla znova v jeskyni.