Hovory xyw, kapitola 1.

Wopi: Ahoj Lothare. Představ si - dneska v noci jsem se díval na hvězdy a něco mě napadlo.

Lothar: Hmm, ale nebude to doufám moc šílený, nerad bych zase slyšel něco takovýho jako včera, říkal to Pavel, že jeho dcera, co je dva roky na drogách, mimochodem je jí patnáct, tak že věčně kreslí různý souhvězí, ze kterejch kapou slzy a krev, tohle fakt nemusím, ale jestli tě to naladilo nějak hezky, tak si to rád poslechnu.
Wopi: Šílený? Ode mě? Haha. No, prostě, tohle byly normální hvězdy nebeský, bez krve, aspoň myslim. Mrkaly na mě a já přemejšlel, že je vidim, protože mi do sítnice padaj fotony. Ale ty fotony jsou přece přímo z těch hvězd. Vznikly v nějakejch dalekejch divnejch světech a letěly tu šílenou dálku, aby se mi vnořily do sítnice. Částečky odjinud a já se jich dotýkam.

Lothar: Jo, ty máš dar promlouvat lyricky i o fotonech, člověče. To mně se zas víc líbí to vnímat jako kdysi, jako za starejch časů, kdy se ještě o fotonech nic nevědělo, a tvrdilo se, že zrak souvisí s ohněm, takže si představuju, že se spojí ten tvůj ohníček s tím hvězdým, co přilétnul z tý obrovský hvězdný dálavy, ale ono to asi nehraje roli, jestli fotony nebo ohníky, že jo.

Wopi: Aha. Ohníčky. No jo. A pak kdo je tady lyrickej. Jenomže ta má úvaha vzala pak najednou divnej směr. Jo - dáš si kafe "s"?

Lothar: S mlíkem nebo se šlehačkou? Hele, netvař se, já jsem proslavenej svým abstinentsvím, ovšem takovej malej rumík není žádný nabourávání mejch pevnejch zásad, ten se v tý kávičce tak rozmile ztratí, jen si tak zavoní. Takže jo.

Wopi: Bezva. Ať tu je útulnějš. A já se zase vrátim k těm ohníčkům a fotonům. Vono je to totiž tak, že nejenom lidi, co se chtěli dotknout hvězd, mají splněno. Já se třeba kouknu nějakýmu děvčeti do výstřihu a tim vlastně odchytnu fotony, který Slunce vyslalo, aby se odrazily od jejích ňader přímo mně do očí! A toho si, člověče, vážim.

Lothar: To já si taky rozpustilejch fotonků, sluníčka a dívčích ňadýrek cením, což o to, ale chtěl jsem vlastně mluvit o něčem jiným, promiň, že asi trochu odbočuju od řečí o nádheře světa.

Wopi: To nic, řeči stejně nic neřeší a kafe už voní. Povídej.

Lothar: Měl jsem totiž takovej neblahej zážitek, kterej jsem ti chtěl popsat. Včera jsem byl díky kamarádce na přednášce jakýhosi "osvícenýho" homeopata o tom, kterak si udělat z malého já pořádnou, tu nej a nej součástku společenství Ježíšova nebo čeho, přišlo mi to děsivě nebezpečný, tak tři čtvrtiny těch jeho vejfňaků bylo takovejch povzbudivejch, dalo by se říct duchovních, ale tvrzení, že někdo je díky "špatné karmě" odpískanej, v podstatě se nemá nikomu pomáhat a tak, je toho víc, co šílenýho nablafal, mě docela šokovalo, a hlavně jsem byl docela mimo sebe z toho, jak ho to jeho stádečko poslouchá, byli jak uhranutý, ty jeho posluchači, naštěstí, ta kamarádka, co mě tam zavlekla, si toho, jak je nebezpečnej, všimla, nevím nakolik za to můžou moje poznámky, no. Myslím, že na podobný šarlatány máš asi stejnej názor jako já, nevím. Zažil jsi už někdy podobný vlky v rouchu beránčím, nebo je radši ignoruješ?

Wopi: Hmm. Trochu ti nerozumim. Homeopat, Ježíš, karma, to je trochu moc velkej maglajs dohromady, ne?

Lothar: No to je, šlo vlastně jen o to, že mě naštval chlapík, co sliboval nebe na zemi, oblboval lidi, oni mu to žrali a ještě platili mastný vstupný za tu jeho "přednášku", prostě mě to dopálilo, no.  To je vlastně celý, nevím ani, proč se tady tak rozvohňuju. Ty lidi tam byli dobrovolně a nechali si motat šišky taky dobrovolně, takže co se jim do toho pletu. Že jo.

Wopi: No jo, no. Vono teda je těch věcí mezi nebem a zemí spousta. Ňaderný fotony, kafe "s", magie a kdeco. A když někdo mele o karmě a vydělává na tom, tak holt si to vrejvá do tý svý karmy a ona mu pak nakonec třeba ani vodu neohřeje. Ale víc po mně nechtěj, já tomu rozumim jako plyšovej méďa trojpolnímu hospodářství. Neznáš nějaký indiánský rčení, který by ten zmatek rozlousklo?

Lothar: Na tohle je dobrej můj přítel Jarek, já moc na tyhle moudra nejsem, z indiánskej rčení umím akorát to, že dobrej indián je mrtvej indián, ale to asi není to pravý vořechový, co? A asi jsem to moc nerozlousk. Nic naplat, malej panák je jen malej panák, i když se spojí s kofeinem v magickou směsici. Koukám, že koukám už jen do lógru.

Wopi: Jo, to já taky... Ale jinak, tohle fakt nebylo to přísloví, co jsem měl na mysli. Kdyžtak příště vem Jarka s sebou, já holt pro jednou umeju i třetí hrneček. Protože sám umim jenom "méďa s tebou!" a to snad ani neni indiánský. S tim bysme teda žádný davy nenadchli.

Lothar: No, máš pravdu. Tak někdy jindy, potlacháme zase?

Wopi: Jasně, méďa s námi.