cirkus putující k dubnu

sedím na posteli
pohrobek boha
a konzumuju černou kávu
podávám si ji intravenózně
stejně tak život

jsem čokl čumící do trombónu
točím se kolem středu gramofónu
přehrávám těm idiotům vše

a piju už jen černou neslazenou kávu
nemám žádný prachy
a cítím se podivuhodně

cítím že jsem se nechal ostříhat
/ach vy mrtvé chlupy jara mého/
vymetl jsem to i se špinavým světlem
ven

zatímco zuří duben
jedovaté magické noci
vzkříšení
zatímco Kristus putuje jarem
v cirkusovém voze

sedím na prosluněným parapetu
všechny hnusný zvuky
zimní chandry
roztoče noci
vzal vítr
/větrný most na onen hvozd/

"život je hluboce religiózní mrda" pomyslím si

a popadám dech
popadám se za břicho smíchem
popadám prázdný láhve

putuju do supermarketu dubnem
krásných 34 vočí
vyměňuji je za tři Braníky

za kasou sedí moje jediná a poslední fanynka
asi padesátiletá žena co mě kdysi viděla v TV
pivka jedou na pásu

"ááá to zas bude báseň!" hlaholí
směju se
"dneska platím poukázkou"
směje se
"třicetčtyři, tolik mi je, znamená to něco?"
"minimálně to, že jste o rok natřel Krista."
chm..

vyjdu na ulici s taškou ve který zvoní
všechny moje věci
magma ulice mě pohlcuje

jaro je nádherný
kráčím po naváděcí niti Lásky
docela spokojenej muž