Kočka a myš

Narozdíl od jiných plácanic, které jsem sem dal, jsem si tohle nevymyslel. Tohle se skutečně stalo. (Olda by měl zavést novou kategorii -Příhoda- :-)

Jda... (jda jdouc jdouce.. jo, mám to dobře)
Tak znovu:
Jda včera večer s kamarády z hospody...
inu, ono bylo spíš už dnes...
Takže tedy:
Jda včera v noci s kamarády z hospody uzřím
úděsnou věc. Kočka si hraje s myší!
Nastojte situaci: Dvanáct hodin a stupňů pod nulou,
poklidná boční silnička mezi vesnickými domky
pokrytá uježděným ledem a na ní, uprostřed,
kočka týrá malou myšku!
Myšička to byla vskutku nevelká. Snad ji rodiče
měli v pozdním věku a tak si nestačila do pelíšku
na zimu nahrabošit sdostatek zásob, takže se snažila
v půli prosince za tuhého mrazu dohonit nedohonitelné.
Ve mně se vzpěnila krev, Gambrinus a Fernet na cestu,
vpadl jsem mezi šelmu a hlodavce a zařval:
"Necháš ji!!"
Představte si, že obě úlekem zkoprněly, nevěříce svým
očím a slyším.
(pozn I. Slyším, slyšíš, slyšíme - očím, očíš, očíte.)
(pozn. II. S kamarády jsme .očili chvíli před tím
u plotu, ale moc nám to nešlo, neb jsme měli strach,
bychom nepřimrzli ku svému oblouku vlastnímu.)
Kočka i myš, obě nechápajíce, zůstaly takzvaně
"štronzok". Kočka s výrazem -co si to dovoluješ,
to je moje hračka!- vycenila zuby. Myš, asi už smířená
se smrtí ve špinavých poťouchlých drápech zvedla čumáček
ke mně a z korálkových očí bylo lze vyčísti údiv nad tím,
co ji to potkalo.
"Mazej!" zavelel jsem rázně hromádce sametového neštěstí.
"Mazej domů se fofrem zašít, než tě ta bestie zase vyčmuchá!"
a ukázal směrem k hustému křoví, odkud dle mého odhadu
vylezla hnána svým stalingradským hladem. Když zprvu váhavě,
ale pak přecejen bleskurychle uposlechla, obrátil jsem se
na kočku a vycenil zuby také. Ačkoliv mi jich už několik
chybí, poznala, že jich mám víc a strachy zacouvala
pod zaparkované auto. Opodálležící klacek byl příliš
krátký na to, abych ji odtut vyšťáral, tak jsem alespoň
postál chvíli na stráži, než se hraboš zahraboší.
Nakonec jsem se hluboce sehnul a zařval: "A ty táhni
chroupat granule a tvářit se jako televizní poduška
do svýho vyhřátýho baráku!"

No řekněte, jsem já normální?


Nicméně, hned ráno půjdu a do toho křoví vysypu něco
zrní, které utrhnu svým domácím křečkům od huby...

---