Uprostřed sklepa

Žil jednou jeden starý muž. Každý večer, když na všechno padla tma a smutek, scházel dolů do plesnivého sklepa. V šedém županu tápal potmě po schodech, a jeho šouravé kroky se rozléhaly neudržovaným domem. Třesoucí se rukou hmatal vypínač, který se zdál být pokaždé na jiném místě. Matné a nepřirozené světlo žárovky osvětlovalo páchnoucí sklep, kde mezi starým harampádím, plesnivými jablky, rozbitými zavařeninami a zažloulými novinami se otáčel malý vesmír. Stařec si utíral ruce do záplatovaného kapesníku a tiše pozoroval běh světů. Na stole v tmavém sklepě prožívaly své životy miliony lidí. Rodili se , žili, umírali. Stařec do svého vesmíru nezasahoval. Nechal jej volně plynout. Nechtěl, aby lidé v něm žijící o něm věděli. Byl to moudrý muž. Občas si sedal na rozvrzanou židli, dal si ruce za hlavu a nepřítomně se usmíval. A tak ho tam jednou našli ráno. Tělo odnesli, vesmír zavřeli do krabice. A v podstatě se nic nestalo. Lidé ve vesmíru si dál žili svými malými životy.Jen něteří měli pocit, že o něco přišli. Ale brzy je to přešlo.