Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vlastní minulosti

05. 06. 2011

1975

Autor

Dorota

O židli opírám zrcadlo

Připíjím vlastnímu obrázku.

Nechápu, jak mne to napadlo,

Připíjím si však na lásku.

Klopím do sebe šest slivovic,

Závodím v dostihu štěstí

Nalij mi, Obraze, ještě víc!

Sic Tě tu roztřískám pěstí!

Povídej Drahý, jen pokračuj

Řekni mi víc o svý slečně...

Vyprávěj jaká je úžasná.

Jak budeš ji milovat věčně.

Kam spolu chodíte?

Co ráda poslouchá?

Voní jí, jako mně, vlasy?

Chceš-li ji ohromit,

K něžnostem naladit,

Proveď ji přes naše trasy.

Né, mně to nevadí

Proč asi...mělo by?!

Tvý štěstí je i mý.

Praví se v moudrosti.

V moudrosti lidový.

V moudrosti rádoby.

17 názorů

Vojtěch Egon Svratkin

16. 08. 2011

Dát tip

Tohle se mi líbí. Jen by mi vůbec nevadilo, kdyby si se do toho opřela ještě víc. Příjde mi, že ten úder, který je v tobě a co jej to zaslouží, zbytečně brzdíš...

Dorota

16. 08. 2011

Dát tip

No jo, každý kouká jiným dalekohledem.

Rajmund

16. 08. 2011

Dát tip

Co tam ti čtenáři všechno nenajdou..

Diana

03. 07. 2011

Dát tip

Černý humor, hořká ironie. Velmi pochopitelné. Dobře napsáno ***

já v tom nevidím ani stopu agrese, naopak, jen zoufalou snahu o ironii a o nadhled - agrese by vypadala podstatně jinak, přitom by se jí taky nebylo možno divit.. líbí se mi i rytmus, tenhle daktyl mám moc ráda, akorát bych možná do 4. verše dala místo však ale a do 12. verše místo jak budeš ji jak ji chceš, aby to vycházelo celé hezky do rytmu

Ostrich

05. 06. 2011

Dát tip

Vždyť mně se to líbí. Moudrost je často jen moudrost jakoby a kyselé hrozny. A po zranění se musí nejdřív zastavit krvácení - a to se podařilo, takže jaképak odpouštění :o)