Sen pro Falku

Prolog: Jen si hraju, když se mi stejská…a ty si tak blízko (v mojí hlavě).

Bílo uléhá do poviánu noci a ticho si křičí pláčem právě zrozeného sněhu.

Okovali boty.

To ty vyzutá rosa

Bosa si chodíš.

Sníš v pavučinách,

Či na lučinách. Spíš.

Skrýš na mechu

Bez dechu tančíš

Číše z trávy

Pávy do duhy

Ostruhy z ostružíní

Žíní v pelíšku

Lišku lapali

Spali či nespali.

Blízko blýskání z Astrálu.

Hvězdy ze stromku

Sklidíš do zástěrky.

Stěrkou hřbetu ruky

Smeteš do krabice

Mezi cukroví sladké paní.

Posnídám s ní i s tebou

Jen co motýl z kukly

Rozpukne se v čase.

Dálky nevoní bolí

Už je zase skoro loni..

Mám fotku z hradu

Kde čtvero ročních období

V jedinou hodinu

Padá do očí skleněnou tabulkou.

Je TVOJE.

(A já taky i když jen v duchu)

Kdy zavrzáš?

Vodníčku s housličkami

Kašny nám zamrzly…sami

A..my?

Pentličkou na vějičku

Přilákám si Tě.

Mám všecky naše růže

(krom té co jsme noci upili)

Stále voní po čaji

Kašíruji, že Kašmír i Jeruzalém

nevychladli vzdáleností

Denně jste mi hosty.

V lodičce napláči..na Styx je brzy!

(jen po setkání se mi stýská)

když krájím jablka s Jablkoni.

Seschnu se do křížal

Než bude loni.