Metr

Fakt až tak se rodí dílo? Dík za osvětu. Já Metr jen přečetla a přišlo mi to půvabný přesto, že je to chytrý. t*

Marketo, tys fakt verbalni ekvilibrista, ale dobrej, bavi me to:D

Markéta: V podstatě jsi docela přesně popsala mou metodu. Jen bych neřekl, i když to zní bezva, že závěr vede k ocitnutí se v nicotě - to je příliš absolutní. Spíš ocitnutí se v relativitě, před kterou rozum předem nekapituloval, ale naopak se s ní utkal a odhalil tak své i její hranice. Hranice relativity přitom už z principu nemůže být ostrá. Většinou mi jde o problematizaci pozice člověka, který v neznámém světě zaujímá sobě ne zcela známou, ale i tak pevnou pozici. Ironie, kterou cpu všude možně, je ideálním prostředkem pro nezávaznou relativizaci výrazu lyr. subjektu v básni. Například se může lyrycký subjekt držet jedné linky, třeba zkoušet dovodit nějakou myšlenkovou linií určitý svůj náhled, ale v průběhu tohoto dovození si uvědomuje nejistotu a možná až protikladnost této argumentace a toto vědomí vyjádří ironií, aniž by opustil směr, který sám ironizuje. Na konci básně je potom neleží otázka, jestli si lyrycký subjekt myslí to, či to myslel celé ironicky a jen nám to s nadhledem podstrčil. On je sám vtažen do této otázky, myšlenková linie i ironie jsou výrazem jeho existence. Jeho tajemství sebe sama je zachyceno v tom, že odhaluje svůj rozpor. No a ještě k tomu o té inovativnosti a překonávání starých forem. Nemyslím si, že by tento způsob psaní byl nějak objevný, Holan psal na podobných principech skoro před sto lety a nejen on. I dnes se tak píše.

vracím se k avi až nyní... Musím se trochu usmívat, nakonec docela kvituji, že text je zařazen do této kategorie, protože je to opravdu nádherně provokující k zamyšlení :) Jinak o blábolu z mé strany není řeč, jak už jsem napsala je to velice dobré, osobně mne to zaujalo mnohem více (zejména svou ineraktivitou), než leckterá "klasická poezie" (viz Fouk). K otázce, zda jde o poezii: nemyslím, že zdejší vyslovené názory, nebo zdejší "místní stereotyp poetičnosti" se výrazně liší od všeobecně příjímaného pohledu na to, co báseň je a co není (znaky básnického jazyka jako obraznost, metaforičnost, symbolika a vůbec všechny lingvistické prostředky, které ve čtenáři budí citovou odezvu, jsou obecnými vodítky, kterak určit hranice). Můžeš namítnout, že umění jako takové přeci JE o překonávání obecně vymezených hranic. Teď jde jen o to, kde vidíme ony hranice a jakým způsobem je chceme překonat. Básnické směry posledních století (především 20. - poetismus, sürrealismus, dadaismus etc) se uchylovaly především k nabourávání logicko - racionální struktury textu výše zmíněnými prostředky. Tvůj text zdánlivě toto nemá za cíl...nechalo by se zdát, že čtenáře naopak utvrzuje v racionalitě.... ale jak se mi po těchto úvahách nyní jeví - pokud vezmu text jako celek - užíváš možná rafinovanějších :) prostředků, jak vytrhnout recipienta z jeho "bezpečné zóny", než dnes již tradiční poezie: čtenář v průběhu čtení se přirozeně promítne do určitého silového pole jakési (zdánlivě) pevně konstruované logicko-matematické mřížky, která zcela nečekaně mění svoji vnitřní strukturu a čtenář se náhle ocitá - je odmrštěn - v naprosté nicotě (!!!) uf... :) díky za koupel, plavání pod hladinou bez kyslíkové bomby a následné vynoření... zajímavý a podnětný zážitek ;)

nes: To všechno beru, že tě to tak moc nebere a tak. Jde mi jen o ty obecné výtky prakticky ze všech stran že nejde o poezii. A to i v případech, kdy se "text" líbí.

Jo ten text je jaksi vzrušující v druhém plánu, za studeným slovníkem, přesto je cítit nějaký mord a sečná rána.. jak vražda v přímém přenosu, které si nikdo nevšimne.. napadá mne film Umělcova smlouva od Greenewae, kdy malíř zachytí důkazy vraždy během nudného malování fasády zámku..

Fouckault: Tvůj pohled sdílím. Shodou okolností jsem tenhle text sepsal v okně Actual result testovacího softwaru Spira a pak překopíroval. Můj pohled na příběh taky není příběhový, ale spíš mřížkový.

nejdu po smylu příliš, narace a smysl není v zorném úhlu mého pohledu, příběhy mne vždy nudily. Co zde kvituji je angažovanost na první pohled nepoetického jazyka, jistá inertnost, tak daleká výbuchům tradiční a všudypřítomné básnické obraznosti ze které jsem osobně už unaven (přesycenost tradiční poezií? - trest za gurmánství četby?) jazyk je zde tak daleký tradičním básnickým fíglům a jemnosti.. Možná a velmi pravděpodobně si text užívám dost po svém a zvráceně, technokraticky.. mám takové chutě napsat třeba báseň v excelu :-)

nevím, jestli je tvé dílo úplný blábol, jinovato, ale nějak se mi po tom nechce pátrat. dík za avi, to je totiž u tebe naprosto výjimečná věc

Myslíš nějakou alibističtější? ;-) Kdepak, já to vydávám za poezii. Miniatura je zmenšenina kostela, hříčka jsou kuličky. Myslím že diskuse by měla být spíš o tom, jestli je to dobrá báseň, nebo blábol. Čekal jsem spíš diskusi směřující k rozšíření místního stereotypu poetičnosti než opak - nehledě na to, zda je toto blábol nebo báseň. A tím myslím nejen duskusi u tohoto textu ale u těch několika mých posledních. Dovolím si hromadné avi.

skvělý text, ale osobně bych také volila jinou kategorii ***

já ti nevím, je to pěkné napsané, ale nevím jakou to má spojitost s poezií, někdy mám u tebe dojem, že čtu prostě věty, pravda nejsem schopen definovat a ani nemohu - kde jsou hranice poezie ... jinak ok*

já ti nevím, je to pěkné napsané, ale nevím jakou to má spojitost s poezií, někdy mám u tebe dojem, že čtu prostě věty, pravda nejsem schopen definovat a ani nemohu - kde jsou hranice poezie ... jinak ok*

Lydiino slovo "provokace" se mi líbí. Mě to provokuje k přemýšlení a ke hře.

Návod k použití se shodou okolností jmenuje jedna sbírka básní autora, kterému jsem zapomněl jméno a který skutečně razí poetiku návodu. Dává si ovšem záležet na tom, aby jeho návody byly dostatečně střelené. Souhlasím s tím (cos neřekla, ale zřejmě myslela), že báseň nesmí být pouhým návodem k použití. Návodem k použití ale být zcela jistě může, může mít dokonce daleko extrémnější formy. No a k tomu co píšeš dál: nedefinuji hledání hranic myslitelného jako poezii. Hranice myslitelného jistě občas hledám, je to ale jen součást (nejen) mé poetiky. To jen na osvětlení mých záměrů, nebo spíš na osvětlení toho, jaké mé záměry nejsou. Jak to na tebe působí ti samozřejmě neberu.

hexa? dozi? nebo snad deci? :c) pěkné - i jsem tak nějak zapřemýšlela *

Detektiv sobě

moje káva :-)*****

p.s. takovej ten premoudrelej kluk, co dost mrka, nervak, vostatni deti ho moc neberou a von v nedeli doma, kdyz si rodice pozvou znamy, sedi schovanej pod pianem a posloucha "moudry" reci:))

...mne prijde text srandovni...jako by mi todle rikal malej kluk, kterej se uz na piskovisti nudil...*

Mně se to líbí. Taková báseň na báseň.*

Nechápu proč je tohle báseň