Proč se bojím dívat do očí

Mám strach se dívat lidem do očí.
Bojím se, že skrz ně uvidí
všechny mé myšlenky.
Mé touhy, hříchy, obavy a sny.
Mám strach, že uvidí, kdo jsem,
a že se budou ptát.

Že jsem vrah a násilník
a milenec a snílek,
že jsem hrdina a lhář
a princ a zloděj koní.

Že jsem něžný a hrubý
a vtipný a nudný,
že jsem ztroskotanec na vrcholu sil,
že jsem na pokraji sebe sama.

Sám sobě tím nejtvrdším soudcem,
zavírám se za mříže samoty...

Bojím se Ti podívat do očí.
Tváří v tvář té Tvé prosvícené dokonalosti a čistotě,
skrývám každou svou chybu pod plášť víček
a doufám, že ji v hlubinách mé duše

neuvidíš.

A zatím jen sním o té chvíli,
vesmír zmizí, a naše oči
tím spojením nejpevnějším
budou plát...
Neboj se, nebudu se ptát...