Neklidná dušička

Má
neklidná dušička
mezi komíny skáče,
padá, chytá se
za okap,
šplhá na střechu
a ťap, ťap, ťap,
neplechu
za neplechou tropí,
nevím,
co si myslí,
chvíli řve,
že to se mnou balí,
že jsem k smíchu
a pak se v křeči válí
po dlaždičkách v koupelně.
Asi ji to baví,
trápit mě.
A teď když prší
třese se před domem
bez deštníku
jenom v letním triku,
trucovitě vrtí hlavou,
že deštník nechce
„ne a ne“
Říkám jí
„nebuď hloupá, ty jedna,
pojď ke mě
zahřeju tě"
Koupím jí
nové šaty,
roztrhá je na kusy.
A směje se mi,
Nána!
Na dvorku střílí
do flašky od lahváče
a pak ve svém koutku
u popelnic
tiše pláče
a hrdě hlásí
že
zkouší básnit.
Utíká mi,
ve stínech pražských domů
ji zkouším najít,
pohladit,
uklidnit,
když se vyplašeně
krčí v davu lidí.
Píše mi,
Že je jí smutno
Že se stydí
Že jí chybím…

ty mě taky, ty moje...