Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNostalgie
Výběr: Jinovata, Markéta, Danielane, Zbora, Lyryk
15. 11. 2011
48
30
5003
Autor
egil
Jako vždy. Plastické obrazy –
šedé a výbušné. Podzim
jako přerušená soulož. V parcích
inflace šlépějí, listů…
Ale především:
Na stéblech mráz ukřižoval vodu…
V kuchyni mlčíme
nad svými kávami.
Píšeme mrtvým a o mrtvých. Dědo…,
je to sladké a vláčné
tlení.
Narkomani nostalgie.
V co ještě doufáme…
Zavři, ať ti neuletí duše.
Zavři – proč –,
aby čas zdánlivě znehybněl;
v koupelně doškrť tu vodu.
Vylidníš zrcadlo, zhasneš a vypneš sklo.
Co je dnes skutečnost… Možná,
že ten, kdo ti do těla promítá vědomí,
je v ustlaných rostlinách
vláknitou vůlí k růstu.
V co vlastně doufáme…
Do dutých loutek dnů
smysl a významy…
30 názorů
Miroslawek
20. 12. 2011kohoutí hovínko
14. 12. 2011
"Na stéblech mráz ukřižoval vodu…"
slova, která se mi ihned promítla v obraz ***
"V co ještě doufáme…"
pro mne prařeč kořenů, z nichž vyrůstá každá skutečná poezie, tedy ta (slovy autora), jež "není zbytečná". A tento text mohu vnímat třeba jako jednotlivé vrsty (od "hrubé" k nejjemnější) týž substance
blboun nejapný
15. 11. 2011sepotvkorunachstromu
15. 11. 2011
VÝBORNÝ. zas tak moc načteného tě nemám, takže tohle je NEJLEPŠÍ, co jsem od tebe četla, extrémně neblbé při dostatečné srozumitelnosti, a tak. prostě POEZIE
a ještě zvlášť podtrhnu -
...Vylidníš zrcadlo, zhasneš a vypneš sklo.
Co je dnes skutečnost… Možná,
že ten, kdo ti do těla promítá vědomí,
je v ustlaných rostlinách
vláknitou vůlí k růstu.
!