motorest KOLIBA

KOLIBA
…a už to se mnou kolíbá !!!

U parohu - pěkně v rohu
z ničeho nic … hoří v stohu !
Melírově nacuchaná,
uličnicky aktivní
žádné fráze, slova planá
obraz v mžiku fiktivní…

Takhle nějak? – / po představách /
„ copak se to honí v hlavách?“
nervozita nepřistála
atmosféra zářící
zvědavost spíš z očí sálá
„ kde je Amor mířící? “

Poletuje – nechce minout !
nechává čas správně plynout
kam by spěchal - ( vždyť )
-- -srdíčka si rytmují---
(snad) - aby něco nevynechal
než do ráje vyplují…

Popořádku jít se musí
zprvu slova – a hned na to
„ kůže husí „
zda-li trefil bůžek lásky?
To se pozná za chvilku!
Vždyť se nesmí –„ jsou-li vrásky „
přece tlačit na pilku.

Po Kolibě – hezky libě 
bača fouká fujaru
pusa mlaskla - /při loučení /
…náladu mám bujarů

A ač PODZIM právě přišel
                                       zdát si nechám o JARU…