Lógr

Nějak mi to sedlo pod nehty. Taková jemná, sotva znatelná špína.
Spíš kal, sedlina...
prostě si tam sedla a zvednout se jí nechtělo
a já ji nechal, proč se rozčilovat
a vono se to nějak
a stačí do zejtra   
a hele
a najednou
a dneska ty jeden vole
jakoby něco došlo středobodu
narvalo se to
pod kůži týhle černotou přezdobený noci
Dejchá to se mnou v hrudníku
podupává, odkašlává cosi
zírá to se mnou
dokolečka dokola v seriálový smyčce
mluví to se mnou
v rámci diplomatický imunity země nikoho
          teoretický limity bdění
          těsně před usnutim
mluví to mluví a vyčítá
sedm set třicet zítřků odloženejch na zítra
a nechce to pryč z pod nehtů
odsublimovat kamsi
a takhle dál
dál
Jak se vám líbí?
že krev svýho času
z rukou nesmyješ
že s datem se asi těžko něco změní
a pořád
pořád dokola
do ztracena
do kafe
mlíko...
cukr...
     po ránu