Krátká vzpomínka na tebe.

Vyběhl jsem z metra ven do deště. Čekala na mě schovaná pod deštníkem. Mladá šestnáct let. Od pohledu nesmělá a nervózní. Těžko říct, jestli tohle bylo druhé rande, protože o prvním ani nevím, jetli se tak dalo vůbec brát.
"Ahoj," usmála se na mě.
"Ahoj... ehm, takže kam jdeme?" Byl jsem nesvůj, už přes půl roku jsem neměl schůzku.

Šli jsme do malého kina na film, který mě absolutně nezajímal. Ale kvuli němu jsem tu nebyl a doufal jsem, že i jí je lhostejný, ačkoli jsem si tím nebyl vůbec jistý.
Až pod rouškou tmy jsem v prázdném sále sebral odvahu a vzal jí kolem ramen. Cítil jsem, jak se rozechvěla. Pokusil jsem se jí políbit. Ucukla.

Později jsem to zkusil znovu a ucítil jsem její horké rozechvělé rty a jazyk.
"Promiň," vypadlo z ní tiše.
"Za co?" nechápal jsem.
"Tohle byla moje první pusa, asi to moc neumím."
Byl jsem unešen tou nevinností.

Nechápal jsem, že ještě nikdo se k ní nedostal tak blízko. Byla přece krásná, v tom chyba být nemohla. Našel jsem snad to, po čem jsem tak toužil? Lotosový květ ve světě, kde dívky ve dvanácti šoustají jak o život?
Když jsme se loučili, klopila zrak a říkala, jak si připadá hrozně a jak nechtěla spěchat. Skoro jsem až čekal, že se rozpláče.
Poslední polibek a odjel jsem domů. Padesát kilometrů daleko.

Další týden přijela ona za mnou a ten další já za ní a nevím ani kolikrát jsme se stihli vidět, ale bylo to málo. A tisíckrát míň než jsem chtěl. A poprve mi nevadilo, že jsme spolu sotva začli a ona už mluvila o společných věcech co se budou dít za dlouho.
A poprve mi nevadilo, že když jsem s ní byl sám, byl jsem jak na jehlách, protože na mé dobývání odpovídala jen "dočkáš se" a "prosím, nespěchej tak" a já byl šťastný a říkal jí "počkám si jak jen dlouho budeš chtít," protože po těch pár kurvách a hysterkách mi za to stála, i kdybych měl čekat roky. Dělo se to tak, jak jsem si to vysnil a já skoro až uvěřil, že jsem konečně po té vší smůle dostal za odměnu to, v co jsem ani nedoufal.

A ještě teď se chvěju zase naopak já, když si vzpomenu na ta její nádherná malá měkká prsa a horký klín, do kterého jsem se nikdy nesměl vydat jinak, než rukou přes kalhoty a i tak se mi ten žár zapsal do hlavy víc, než klíny dívek, co jsem důvěrně znal.
A já zase začal pít a těch pár vzpomínek na pár krásných chvil se vracelo dlouho ještě víc, než vzpomínky na jiné, které se mi daly úplně a i těch vzpomínek na ně bylo víc.
Nikdy na ní nezapomenu. Na tu vytouženou lilii, kterou jsem směl jen ochutnat, než zmizela z mého života nenávratně pryč a mně zůstaly vzpomínky na její prvotní třas, co postupně mizel a pomalu a zvolna se v ní probouzela vášeň. Poděkuj mi příležitostně, že jsem jí na tebe připravil, ty hajzle co jí budeš mít po mně a přitom budeš první. Už teď tě nenávidím, chlape...