Porušená duše

Jemné kročeje,jichž zaslechla jsem nepatrnou ozvěnu,

mi přinesly pouhý závan potěchy

A nezaplašily strach

Myšlenky,jen tak periferně poskládané za sebou,

začaly nekontrolovatelně bujit a množit se...

Beze smyslu se vynořovaly

jako nekončící výjevy prázdnoty a bolesti

S otupělou duší jsem měla sil málo

na to postavit se svým představám...

Ocitla jsem se proto v ponuré temnotě mysli

A zde mě svírala ukrutná hrůza,

zosobněná v každičkém koutku a záhybu duše,

v každičkém jejím atomu

A ovládla všechny mé myšlenky

a panovala nade mnou nesnesitelnou mocí...

Snad blouznila jsem,zdánlivě v zajetí vlastních pocitů,

jež byly stále příšernější

a má pouhá odevzdanost a nemohoucnost

mi svazovala ruce..

Chvěla jsem se šíleným děsem hodiny a hodiny

Dokud i ke mně nepronikly

magické sluneční závoje