"A tebe Bůh nenávidí."

Seděli jsme v raketoplánu jako v autobuse. Dlouhá řada sedadel po dvou, ulička a za ní další řada po dvou sedadlech.
Pohlédl jsem z okna. Země se vzdalovala. Hořela. Vybuchovala. Mizela. Tak jsem se dočkal toho konce světa. Jaký bude asi začátek toho nového?

Můj soused vedle v sedadle se začal příšerně potit. Chvíli jsem se rozhlížel kolem a všiml jsem si, že všichni jsou na tom stejně. Také mě polilo horko.
"Co se děje?" zeptal jsem se ho.
"Letíme do slunce," odpověděl. A já věděl, že mluví pravdu. Cítil jsem to.

Pak se však náhle ochladilo do příjemné pokojové teploty. Šaty nám jako zázrakem uschly a cítil jsem podivný vnitřní klid. Pohlédl jsem dopředu a spatřil něco zvláštního.
Stál tam muž, ze kterého vyzařovala jasná bílá aura. Usmíval se a zvolna procházel řadou. Nic mě nenechalo ani chvíli na pochybách - byl to Ježíš Kristus. Jak procházel mezi sedadly, u každého člověka se zastavil a ten mu cosi podal. Ježíš se na každého zářivě usmál a pokývl hlavou.

"Co mu to podávají?" zeptal jsem se muže, který seděl vedle mě.
"Žetony. Dej mu svůj žeton a spasí tě. My tady zemřeme, za chvíli vletíme do slunce a ty žetony jsou symbol našeho vstupu do nebe."
Zachvátila mě panika. Jaké žetony? Kde ho mám vzít? Začal jsem si prohledávat kapsy. Prázdné. Ježíš se k nám pomalu přibližoval, až u nás zastavil.
Pohlédl jsem na něho a chystal se promluvit.

V tom zmizel jeho úsměv. Jeho zářivá bílá aura se změnila v obrovské žhnoucí plameny. Raketoplán kolem mě zmizel a všude byla jen tma. Tma, já a on. Jeho ústa se roztáhla a ukázaly se obrovské špičaté zuby. Vypadal jako Ďábel, přesto jsem v něm stále poznával Krista. Zachvátila mě nepopsatelná směs strachu a paniky. Ledový pot by se ze mě dal seškrábat.
Ukázal na mě prstem a začal hlasitě ječet. "Ty nebudeš spasen! Zmiz rovnou do hlubin pekla!"

Hlasitě jsem zakřičel. Můj vlastní křik mě probudil. Seděl jsem na posteli a celý jsem se třásl. Srdce mi bušilo jako na poplach a moje oblečení bylo propocené, že by se dalo ždímat.

O pár měsíců později jsem svůj sen vyprávěl jedné staré cikánce.
"Blíží se rok 2012 a bude konec světa," řekla mi. "A tebe Bůh nenávidí."