Člověk písmák

Člověk písmák?

Věc: analýza uživatele „ písmák“

Věk: široké rozpětí, čím starší uživatel, tím stálejší, ovšem autorsky méně aktivní, přesun do sekce „chat“ => dožívání

Tvorba: autoři se dělí na básníky, povídkáře a ti ostatní (díla jako haiku, blbůstky, MIMO) – mezi básníky a povídkáři existuje rivalita, která je patrná spíše u méně umělecky založených autorů (existuje úměra – čím nižší literární inteligence, tím vyšší řevnivost) – díla jsou převážně na nízké literární úrovni (atakují kýč), ovšem někdy se zjeví i výrazný talent, který vždy po nějaké době opouští písmáka a buď se jeho přítomnost přelévá mezi ostatními literárními servery, až zanikne, nebo se mu výjimečně díky vlastnímu úsilí, píli a mnohdy i finanční zainteresovanosti podaří dosáhnout do vyšších sfér literatury. Slabší a průměrní literáti se také snaží prorazit výše, nežli na písmáku, avšak po zdrcujících kritikách odborníků, které chápou jako nepochopení jejich tvorby, opět upadají do náruče kolektivu ostatních písmáků

Chat: původně vedlejší složka literárního serveru (srovnej s Totem.cz), avšak pro mnohé poslední důvod existence na písmáku; lidé se tu dělí do třech hlavních skupin – jádro „mazáků“, sestávající z již vysloužilých autorů, kteří jsou zdánlivě přívětiví k novým autorům, což se nakonec může projevit i v otevřeném nepřátelství, další skupinou jsou nově příchozí a mladí autoři a pak střední třída, neutrální. Na chatu se kupodivu až na občasné výjimky nehovoří o literatuře, je to místo pro obyčejné „plkání“, občas se vyskytnou i projevy osobních nesympatií doprovázených vulgárními výrazy

Zdraví: slabší konstituce, bledý, náchylnější k nemocem, hypochondrie, ideálním stavem je transparentnost

Psychický stav: nestabilní, nevyrovnaný, ovšem snažící se nedat své nedostatky najevo a nerad o nich slyší, komplexy, fobie, zřídka se vyskytující hysterie (chápána jako záruka kvalitního tvorby), přehrávání a pózérství

Vztahy se skutečným okolím: těžko ve skutečném životě navazuje vztahy, přátelství – buď se sám straní okolí, nebo ho okolí „nepřijme“, pocit vyděděnosti a nepochopení – pokud se jim podaří vniknout do uzavřené společnosti písmáků, pak jsou pro ně lidé z jejich skutečného okolí něčím nepatřičným určeným k výsměchu

Vztahy s ostatními písmáky: empatie (jen pocit); přátelské, často založené na přetvářce a falešném kamarádství, jsou ochotni vědomě tolerovat zřejmé zlo na individuích „zvenku“, bojí se ztratit poslední možné „přátele“ a jsou ochotni se ze strachu z definitivního osamění přetvařovat či zradit své ideály, což sami nakonec chápou jako dobro

Komunita: písmák by se dal charakterizovat jako společenství psychicky a fyzicky nestandardních jedinců chápající tento prostor jako „léčebnu“, „útulek“ – lidé zde nejsou vystaveni posměchu, který by je jinak čekal „tam venku“, tolerují si navzájem své nedostatky (zdraví, sexuální orientaci, fyzické handicapy) a tyto jsou schopni chápat jako přednosti. Lidé navazují i osobní vztahy, které nebývá příliš pevné pro výše uvedené důvody a po zklamání se opět vrací do své jistoty imaginárních přátel (lze pozorovat na odchodech a znovupříchodech)

Výjimky: tito autoři či návštěvníci písmáka jsou nazýváni odpadlíky – jsou to lidé, které literatura zajímala okrajově, či s ní pouze experimentovali, dále to jsou lidé, kteří mezi ostatními písmáky nenašli spřízněné duše nebo o to ani nestáli a v neposlední řadě to jsou lidé, kteří mají o literaturu skutečný zájem a nesnaží se ustrnout na podprůměrné úrovni

(lze aplikovat i na jiné internetové komunity)