Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se0:30 - 1:22
Výběr: Eli.Benett, tóru.u, Fouckault
13. 05. 2012
23
23
1474
Autor
Hoši od Bobří řeky
Roky
Hledal jsem na sídlišti ve stromech, které před
čtyřiceti lety byly nulové, nebo mínusové.
Matoucí počty: vybavuji si ten pocit, když bylo
čtyřicet let od války. Mezi válkou a narozením
dalších třicet let. Nemohu se dopočítat sebe v py-
žamu času; zachytávám nohou v jeho knoflíčkách.
0:30 – 1:22
Hypervyvětraná noční můra.
Otevřu dveře pokoje, vyvalí se na mě moře.
Raději se blížím k oknu – v akváriu prší.
Udělal jsem pět kroků na vlak.
Obloha se nejí, ve světě dopisů
chybí příbory, stehna jsou jen naoko.
Jako by mě na den vypustili ze sklenice,
tykadly prohledávám svět.
23 názorů
velmi pěkné, různorodost mi nevadí, naopak, posouvá mě, otevírá mi obzor*
Hoši od Bobří řeky
14. 05. 2012Emilio Herpes
14. 05. 2012Dave Lister
13. 05. 2012
Fouckault,
jakkoliv lze těžko s tebou nesouhlasit v obecné rovině, pak musím ovšem dodat, že píšeme-li s ambicí něco sdělit jiným, pak bychom měli mít míru, tedy podle mne požitek z básně by neměl být totéž co požitek z vyluštěné křížovky, že máme dbát na to, abychom téměř plynule svými obrazy a jazykem umožnili spoluúčast a tedy nechat zaznít nejen asociacím, ale třeba i zvuku básně a hlavně, když už jsme příznivci výrazné obraznosti nějaký pevný záchytný bod.
šikovné věci jako "pyžamu času" způsobují, že se vícekrát vrátím,
pár nastražených pastí atakující smysluplnost výpovědi a odvážné metafory při zároveň homogenní a důvěryhodné fikční stavbě vytvořilo v textu slibný prostor, kde se sice nedaří jednoznačnosti, ale o to více nutí čtenáře k přeorganizovávání světa svých konotací krocení asociací při hledání pravděpodobného výkladu, .. za textem vystupuje zuřivost snah o výpověď jež při použití konvenčního jazyka zkamení, proto je nutné stále a stále drobnými kopanci deformovat běžné obrazy a vychylovat syntax,.. pak místy dotkneme se i toho na čem jazyk běžně si zuby vyláme..
pro mne princip poezie zde nalezen,
nikoli interpretací jako v kritice Eli. Bennet,
ale vnitřní strukturací textu .. (autentická výpověď pro mne zde není důležitá - ta je vždy stejně jen záminkou hlubším cílům - důležitý je motiv manipulace směřující v narušování přirozených významů a jazykových mýtů)..
nepochybně gejzír pocitů i neotřelých obrazů, mám jen subjektivní problém je vnímat tak, abych se souběžně mohl těšit z poezie jazyka a to se mi tady nedaří. Zdá se mi totiž, že je těch obrazů přehršle, že jde jen o sled vjemů bez navázání na něco hlubšího či něco, s čím bych se mohl ztotožnit do té míry, že bych se v tom zčásti i našel.
Nicméně mám radost, že jsi se svou básní našel odezvu u mých kolegů, neboť různorodost pohledů je přesně to, co nás všechny sice může i znejistět, ale v důsledku posunout.