Někdy

chtelo by to trosku osekat,jinak za zpracovani tematu tip

Dobrý, nejvíc mě zaujala sloka s matkou, ale celé je to super.

vedla mě zvědavost, jak bude vypadat každá další variace na řídící téma. - rytmus je zjevně prozaizovaný, takže si představuji, že by to mohla říkat postava na jevišti. - první verš každé strofy si rytmus podrží, ale ty další už se rozjíždějí mimo něj; mám pocit, že tím se řeč urychluje, místy skoro až k "odbrebentění". - ovšem, sem se to hodí dobře. představovaná rychlost a možná i ledabylost vyřčení kontrastuje s palčivým tématem. zajímavé: je to skutečně tak, že rytmus, v němž jsou pravidelně se opakující prvky, báseň běžně zpomaluje, protože zvýrazní dynamiku toho či onoho místa? - asi ano. ve srovnání s tím, zde, kde se rytmus ztrácí, slabiky splývají, takže chybí přirozeně zpomalující vrcholy. motivy s oběšením matky a ukusování hlav holubům mi přijdou už lacině expresivní. a jako nadsázka, nevím, spíš krok navíc, dle mého vkusu. (zato slimák a kočka mi nevadí - asi proto, že je to tak běžný, méně křiklavý způsob násilí) - nejeden nápad se mi nefalšovaně líbí, např. - slepec, který zapomněl, kde je; rozvinutí scény se psem na kolejích - vlastně také kruté, ale jinak. - není to tak doslovné jako holubi. jako čtenář mám stále naději, že vlak nepojede a pes přežije. - je zde rozdíl ve vyznění obrazu; ani jednoduchá přesmyčka - "zmrzlina líže hlavy" se neztratí; ani "otřese jejím routerem" - vzpomínám, zda jsem už v básni viděl tohle slovo. celkově zde převažuje osvěžující nápaditost v propojování motivů. a přitom to nejde za hranici obyčejného, nenuceného až ke ztrátě orientace v iracionálnu. snaha o aktualizaci se neděje silou. - možná ty obrazy jsou vykoumané, možná některé a místy, ale i přesto z nich cítím jakousi původní otevřenost, přirozenost - i v tom možném přívlastku "vykoumanosti" je něco podmanivého, naivně bezelstného. - to je mi sympatické. hlas básně si mě získal. *

Někdy je dobré, když je něco jinak ***

Někdy je TO prostě jinak... celek moc hezký... jen otázka mi zůstává skryta co je to "TO" ... TO jeví se mi příliš obecné...Když píšeš tak hezké slova, nemůžeš mít kolem sebe přeci tolik bolesti. Nebo ano?.............líbí se mi jak se krutá realita jednoho verše proplétá se surrealismem verše dalšího

Podařené, výstižné obrazy. Dávám do oblíbených, mluví mi to z duše...*

trochu zkrátit, malounko učesat, jinak líbilo moc-T

Pěkné *

* je fajn,že to není zestručněné:-), líbí

K tomu mě napadá: Někdy bych se chtěl cítit jinak než brambora, kterou dřou z kůže jen proto aby jí nakonec rozmazlené dítě stejně šlo vyplivnout do záchoda. Máš můj obdiv a tip

...ta opakovačka no,nonono,ale jinak ano*

Patos nad patos. Co takhle si zkusit napsat báseň z pohledu chlapa, třeba by to pomohlo. Naprosto chápu úspěch této vlastně vpravdě obyčejné věci. Na písmáku stačí hra na intelektuála. Přesto jsem se neubránil údivu z prvních veršů. Postrádají jak originalitu, tak důvěryhodnost. Jde vidět, že autorka netrpí špatnou slovní zásobou, o soudnosti lze spekulovat. Jak sám často slýchávám. . .znova a lépe.

o tomhle by poezie měla být především! TIP

souhlasím. zasmál ses správně, jde o prvek tragikomedie

opakující se motiv snesou spíš kratší díla než tohle. moc to na mě nepůsobilo, páč to bylo spíš snaživé než bůhvíjaké zjevení. pobavil jsem se u představy kterak dítě utěšuje matku t.č. se houpající na šňůře, ale ono to mělo bejt asi smutný

libi se mi tvoje socialno a je fakt, ze nekdo kdo rozumi poezii, vy z toho udelal delo vec (tim ze by vypichl konkretni veci, lepe je spojil a zbytek poslal k ledu) ale i toto ma hodnotu, protoze tohle jsi napsala ty.

líbí se mi...***

jo, proč ne, *

Prinosem je civilni, prozaicky jazyk. Ani me nemrzi, ze neni poeticky, tim mene soudoby, ze nevyuziva vzletnejsich nastroju poezie, protoze uskutecnuje text opravdovosti. Personifickace kazdodennich objektu, prevraceni jejich roli (jsou nositeli deje, pocitu) text ozvlastnuje. Potizi textu ovsem zustava neucelenost: nabizi stripky, ale nikoliv mozaiku. Je to hrst moznych "co kdyby" a "nekdy bych", ktera se nevyviji, jak prichazeji dalsi a dalsi sloky. Delka textu by byla urcite snesitelnejsi, kdyby sloky byly spojeny necim vetsim, nezli uvodni lamentaci, nez kdyby je vlastne bylo mozne cist jako samostatne vykriky. Tento dojem pouhe "sbirky moznosti" umocnuje posledni radka. Skoda, protoze autorka do textu investovala. At se Vam dari.

Někdy bych to chtěla snášet jinak než jako noha v děravé botě - za tohle dávám tip taky se mi líbí titul básně

..chtělo by to krapet zestručnit..ovšem..osobně mám užvaněnky ráda a myšlenka se mně dotýká..